Jako malá holka jsem kdysi četla knihu Martiny Drijverové Táta k příštím Vánocům a moc se mi líbila. Když jsem teď po letech narazila na jinou knihu této autorky, zvědavě jsem se do ní začetla. Lákala mě o to víc, že podle přebalu byla pro mě aktuální. No uznejte – kterou maminu by nezaujal podtitul Průvodce po (dobrodružném) životě s dítětem – od jeho narození až do dospělosti?
Na zadní obálce této publikace se mimo jiné uvádí:
Je opravdu mateřství nejradostnější čas v životě ženy, nebo jeden velký horor? Může být převážně krásné, když dokážeme čelit zdánlivě beznadějným problémům s úsměvem, jak nás učí tato humorná, a přitom moudrá a laskavá knížka…
Za sebe můžu říct, že výše uvedené není žádná nadsázka. To první a to druhé dítě vás totiž nejen pobaví, ale i uklidní v situacích, kdy se vaše dítko začne projevovat naprosto netabulkově, mimo jiné se totiž dočtete, že:
Každý jsme jiný a každý máme jiné děti (zaplať pánbůh). Je tedy nesmysl pronášet věty typu: „V tomhle věku už by měl…“ „Ona ještě neumí…?“ „Naučte ho…“ a tak dále. Zde je dobré uvědomit si, že skoro všichni dospělí si dokážou zavázat boty, jíst příborem a smrkat do kapesníku – a je celkem lhostejné, kdy se to naučili…
No, dá se proti tomu cokoli namítnout?