Co když si nedá říci?

Ve většině případů nevznikají spory s dětmi kvůli důvodům chování ani kvůli cílům, na nichž se povětšinou shodneme, ale naopak kvůli způsobům, jakými chceme vzniklou situaci řešit. Právě ty bývají jablkem sváru. Ukažme si to na příkladu…

Není obtížné poznat, že David i maminka chtějí totéž – pozvat Filipa. Ale nemohou se shodnout na řešení. David to chce hned, maminka by kamaráda raději pozvala na jindy. Této klasické scéně lze předejít, ale bude to vyžadovat určitý čas. Musíme se totiž dohodnout na řešení, které bude respektovat potřeby obou stran a v žádné z nich nezanechá pachuť prohry.

1. Projevujme porozumění pro potřeby dítěte

„Vím, že bys k nám Filipa moc rád pozval. Je to moc milý chlapec.“
Stačí několik slov, aby dítě poznalo, že nejsme proti němu, ale s ním. Jestliže cítí, že ho chápeme a přijímáme jeho důvody, bude ochotněji naslouchat těm našim.
A to je první krok k navázání dialogu.

2. Popišme problém

Problém popišme, aniž bychom vynášeli soud: „Ty si myslíš, že se všechno musí řídit podle tebe.“ Aniž bychom obviňovali: „Nedáš pokoj, dokud nebude po tvém, že?“
„Chceš Filipa pozvat k nám? Já vím, to by se ti moc líbilo. Je to prima kluk. Jenomže to nebude tak snadné, protože právě dnes musím dodělat nějakou práci.“
Jakmile se vyskytne problém, proberme společně, jaké na něj máme názory. Mluvme klidně, nepředkládejme hned svá řešení. Důležité je, aby podstatu sporu pochopili oba zúčastnění, dítě i my.

3. Zhodnoťme společně možná řešení

K dítěti zachovávejme respekt, berme v úvahu i jeho návrhy, nekritizujme je, i když nám připadají bizarní. Někdy můžeme najít řešení právě díky nim.
Při hodnocení alternativ je důležité vědomě usilovat o to, abychom pochopili, jak se na věc dívá dítě, a nesnažili se mu vnutit svůj názor.
Vyjmenujme tedy výhody a nevýhody všech návrhů. To je vynikající cvičení, které dětem pomáhá, aby se nerozhodovaly impulzivně, ale na základě úvahy.

4. Zvolme řešení, které nebude vnímat jako porážku

V Davidově případě lze kromě odložení návštěvy zvolit i další řešení – může si jít hrát k Filipovi, nebo nám obě děti může při hře pohlídat někdo jiný, anebo můžeme vzít obě děti s sebou, rychle vyřídit všechno potřebné a vrátit se co možná nejdříve domů, aby si chlapci mohli trochu pohrát. Přijatelné je i odložení návštěvy na další den, ale musíme dát dítěti něco vybrat, třeba jak bude zítřejší návštěva probíhat.
„Chceš radši dnes Filipa doprovodit na půl cesty domů, nebo se raději budete zítra u nás dívat na vaši oblíbenou pohádku?“
Jestliže se nemusíme rozhodnout okamžitě a dítě na návštěvě netrvá, odložme rozhodování na jindy.
Když se nám podaří se uspokojivě dohodnout, nezapomeňme srozumitelně zopakovat podmínky naší dohody a ověřme si, že nám dítě skutečně rozumí.

Napsal/a: Nessia Laniado