Když jsem se vrátila z porodnice, tak mi sousedka mávala a šla se na Pepíčka podívat a říká mi: „Tak mi ukaž tu vaši třetí princeznu…“
…tak ta naše první návštěva kouká do té autosedačky a říká: „No ta je krásná! A jak se jmenuje?“
Tak jsem se na ní usmála a povídám jí: „Milá Aničko, tohle je náš Pepa :-)“
Ona vyvalila oči, začala se smát, pak mě objala a dala mi pusu a povídá holka, tak se vám to povedlo, konečně máte kluka 🙂
Ale zdaleka nebyla jediná. Spousta lidí si myslela, že máme třetí holku.
Jinak jsme v šestinedělí nikam moc nechodili. Jen hned druhý den jsme šli malého provětrat.
Já se zdržela u nějakého stromku a manžel stál s kočárkem se mnou. Pak kolem nás projelo hodně rychle auto. A jak byla mokrá silnice a on do té zatáčky vlítl,tak šel na střechu a válelo se to auto po silnici. Je tam dost vyskoký břeh na obou stranách a to auto se asi 4x otočilo.
Utíkali jsme k autu, řidiči se nic nestalo. Pak mu přijeli na pomoc přátelé.
Později jsme si uvědomili, že kdybych se bývala nezdržela, tak bychom ve chvíli té nehody byli přesně v těch místech, kde k tomu došlo. Absolutně bychom neměli šanci to přežít.
Dodnes si říkám,jestli to byla náhoda, nebo jestli třeba moje mamka nad náma držela ochrannou ruku. Po té nehodě se mi o ní totiž zdálo.
Každopádně návštěva, byť její konec byl dramatický, nakonec dopadla dobře.
