Manžel a děti (v ideálním případě kluk a holčička) klečí na posteli a pozorují mne, jak si dárek rozbaluji. Srdečně jim všem poděkuji. Jsem celá naměkko. Jsem šťastná. Jsem matka…
Probouzím se vlhkými, ale srdečnými a láskyplnými polibky, jsem zasypávána růžemi, cítím vůni horké kávy a je mi předán s láskou balený dáreček. Manžel a děti (v ideálním případě kluk a holčička) klečí na posteli a pozorují mne, jak si dárek rozbaluji. Srdečně jim všem poděkuji. Jsem celá naměkko. Jsem šťastná. Jsem matka.
Tolik k mé vysněné představě o Dni matek. Realita však většinou vypadá trošku jinak. Samozřejmě dostane maminka květiny, milá slůvka a polibky a syn zkouší být alespoň do snídaně obzvláště hodný a poslušný. Miminku je ale úplně jedno, jestli je zrovna dnes Den matek, ať máma chce nebo ne, vždy začne křičet ve chvíli, když cítí, že ji potřebuje.
Já sama taky nechci být svými blízkými posazena na trůn. Vím, že mě mé děti mají rády 365 dní v roce a svým vlastním způsobem mi to často dávají najevo. Namalovaný obrázek s komentářem: „To jsem namaloval jenom pro Tebe.“, radostně jiskřící oči, když přijdu na jejich besídku nebo jiné vystoupení… Co může člověk chtít více?
Nebylo to snad mé svobodné rozhodnutí mít je? Vlastně mám pocit, že spíše já bych měla být vděčná, že mám takové zdravé a báječné děti, které mi většinou dělají jenom radost, jsou samy o sobe pro mne výzvou, a kterým se vždycky ráda věnuji.
A propos, být vděčný. Až budeme zase jednou 8.5. své matky vychvalovat až do nebe, měli bychom vzpomenout také všechny taťky, kteří se svým dětem také věnují, hrají si s nimi, učí je, čtou jim, starají se o ně, když jsou nemocné, ať už jsou v páru s námi matkami, nebo své děti vychovávají zcela sami. Jak bychom se bez takových tátů asi měly? Bohužel nejsou takoví manželé a tátové zatím samozřejmostí.
Milé mámy a tátové, udělejte si v neděli krásný rodinný den a mějte radost ze svých dětí i sami ze sebe. A možná bude mít některá z nás to štěstí a bude probuzena polibky, zasypána růžemi a překvapena vůni kávy…
Napsal/a: Susann
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Vděčnost je krásná věc,článek se pěkně četl a byl zajímavý.Slunečný den.
Jelikož mám už 16 letého syna, tak jsem si zařídila alespoň v tento den snídani do postele, oběd si uvařím v sobotu a oni si ho ohřejí, já si můžu udělat odpočinkový den, o mladší sourozence se stará nejstarší.Jinak ho neslavíme, manžel není schopný ani utrhnout kytku na zahrádce, ale zase se snaží jinak.
Ahojky, s tou vděčností máš pravdu..souhlasím:)
Kristý, občas mám pocit,že tvůj manžel je ze stejné krve jako ten můj-podle těch názorů :o))
Já taky nejsem na nějaké růže v posteli, ale kytička nebo něco milého mě moc potěší. Ale můj muž zastává názor, že on má přát své matce, protože to je jeho matka, a mě mají přát jen děti, protože jsem jejich matka. Tak je to každý rok, tak už se nesnažím mu vysvětlovat, že jsem matka jeho dětí, tak by si mohl vzpomenout i na mě, a ne jen na svojí maminku. No, některý chlapy takhle uvažujou. Takže my to neslavíme. Snad se dočkám, až děti vyrostou.
Málem bych na tento svátek zapoměla, ale kamarádka mi napsala, že jedou popřát babičce. No a já si tedy vzpoměla, že bychom také měli popřát babičkám. Vůbec mi ale nedošlo, že i já mám vlastně tento den svátek. Je to totiž poprvé! Manžel mě ale mile překvapil a se záminkou, že si jde koupit něco dobrého, odešel a přišel s kytičkou, čokoládou a mangem. Udělal mi velkou radost!
U nás to taky neslavíme, já jsem tenhle svátek ani nějak nevzala na vědomí. Vlastně ani Valentýna neslavíme. Ale tím neříkám, že by se slavit nemělo, nás to jenom asi moc nebaví.
Růžemi zasypaná bych taky být nechtěla, neboť bych to pak musela sama uklízet. Ale snídani do postele a dáreček bych brala hned. A pak by taťka mohl vzít děti a odejít na dlouhou procházku, abych se mohla válet a válet a válet…….
My nějak tento slávek neslavíme-neboť manžel na to po několik let zapomínal a tak už asi 3 roky nic v tomto dni neočekávám :o) Jen synkovi jsem řekla, že maj babičky, maminky a tety svátek a tak se mě optal? Ty také? Tak jsem řekla, že také a tak mě řekl“hodně zdraví a štěstí“ a dal mě pusu a utíkal babičce nakreslit kytičku
Kdyby mě náhodou probudily květiny v posteli, tak bych si myslela, že ležím v hrobě a konečně si na mě někdo vzpomněl :o) Bane, tak hrozné to u nás rozhodně není. Náhodou i mé pubertální děti vzaly tento den na vědomí, můj starší syn se přiklátil a svým přeskakujícím hlasem mi popřál a věnoval čokoládu (je hrozný skrblík, takže to bylo opravdu milé), dcera mi dala přáníčko a náš benjamínek se choval skvěle. A manžel? Ten zmizel na chatu :o)
Ahoj Susann, moc pěkný článek. Posílám 5 bodů.
K té představě jsi ještě mohla připsat, že je nejmíň deset hodin. V pět ráno si to moc představit nedovedu. 🙂
Mobile Sliding Menu