Můj první kontakt s počítačem nebyl osobní. Byl zprostředkovaný.
Moje sestra studovala vysokou školu ekonomickou a domů si nosila děrné štítky. To bylo v osmdesátých letech, chodila jsem na základní školu.
Začínali jsme s počítači IQ 151, programovací jazyk Basic. V posledním roce studia se nás snažili naučit ještě i programovací jazyk Pascal – ani z jednoho si nic nepamatuji, jen z teoretické přípravy mi v paměti utkvělo cosi z algoritmů (různé rámečky pro různé funkce, šipečky, ale taky postup řešení daného problému…)
Těsně před maturitou jsme se setkali s textovým editorem T602. Tehdy to pro nás byla doslova bomba a jednu stránku napsanou a vytištěnou v tomto textovém editoru jsme dokonce s velkou slávou otiskli v posledním čísle našeho třídního časopisu (měla jsem tu čest být jednou z šesti redaktorů).
Na vysoké škole jsem se k počítači dostala až díky diplomové práci. Jak se mi teď hodilo mé letmé gymnaziální seznámení s textovým editorem T602! K Windows a Wordu jsem se dostala jen náhodou, když počítač v naší školní knihovně byl obsazen a zželelo se mě jednomu našemu odbornému asistentovi a vpustil mě výjimečně do odborné učebny.
Po promoci jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, kde jsem si ještě vystačila s psacím strojem. Protože to ale byl zástup za mateřskou dovolenou a pouze na poloviční úvazek, hledala jsem něco dalšího.
Objevila jsem výběrové řízení na místo na městském úřadě – jeden z požadavků: znalost práce s počítačem.
Naštěstí – strejda učí výpočetní techniku na VŠ, inu naběhla jsem k němu na jednodenní sobotní školení. Projeli jsme Windows, Word, Excel, internet a další, domů jsem dostala k samostudiu „skripta“, co dostávají studenti v prvním ročníku, a taky zásadní radu – „do životopisu napiš, že umíš to, to, to a to, protože když to nepoužíváš pár měsíců, stejně to zapomeneš.“
Výběrové řízení jsem vyhrála a kromě nového místa a prima kolegů jsem získala i každodenní přístup k počítači. A začala jsem se učit a objevovala další a další funkce PC. Samostudiem, formou pokusu a omylu (doufám a věřím, že jsem nenapáchala žádnou škodu).
Služebně starší kolegyně a kolegové prošli školením, kterak počítač bez obav používat, ale stejně to nakonec jaksi vyplynulo, že pak leckteří (spíš leckteré) chodili pro radu za mnou.
Časem jsem se propracovala k vlastnímu počítači, o který jsem se nemusela s nikým dělit.
Mezitím jsem se vdala a odstěhovala pár kilometrů ke svému muži, do svého nynějšího bydliště. Vzhledem ke každodennímu dojíždění jsem doma byla víceméně jen na noc a o víkendech, rodina i přátelé mi zůstali v místě práce.
A tak mě jednou napadlo, že až půjdu na mateřskou, budu doma doslova odříznutá od světa (no, nakonec to je trošičku jinak, ale…). A tehdy jsem tak trochu v legraci manželovi řekla, že na MD nepůjdu dřív, dokud nebudu mít doma počítač s možností připojení na internet, abych tady nebyla tak moc mimo veškeré dění. Manžel to kupodivu nevzal jako vtip, a počítač jsme si domů pořídili.
Časem přibylo i paušální připojení na internet…
Musím ale říct, že od počátku mé „počítačové kariéry“ mě provázejí takové jakési komplikace.
Na gymnáziu jsme měli počítačovou učebnu s asi sedmi osmi počítači. Věděli jsme, že tam koluje počítačový virus, který ten který, momentálně napadený počítač vyřazoval z provozu.
Pevný zasedací pořádek nebyl určen, pokaždé jsme seděli jinde. Ale kupodivu, virus se vždy projevoval u mého počítače…
Při psaní diplomky jsem taky nebyla ušetřena – měla jsem ji uloženou na disketě. Vždy jsem si ji na začátku práce natáhla do počítače, na konci si zase aktuální verzi uložila na disketu.
A jednou se mi podařilo diplomku, již z větší části hotovou, natáhnout do počítače (NAŠTĚSTÍ!!!), ale uložit zpět už ne… Honem jsem letěla a koupila si rovnou diskety dvě. Pracovní a záložní…
V zaměstnání jsem se pak stala pověstnou, že s mým počítačem byly pořád nějaké komplikace, stále jsem volala naše odborné pracovníky zodpovědné za počítačovou síť. Bohužel náš městský úřad sídlil v několika budovách, moje i jejich kanceláře vždy v horních patrech té které budovy, samozřejmě bez výtahu.
Postupně jsem si osvojovala další a další záchranné postupy a o pomoc volala, teprve když osvědčené postupy nezabíraly, a i tak jsem byla schopná kde co realizovat jen podle telefonických instrukcí, čímž se nezbytné osobní návštěvy odpovědných pracovníků omezily na minimum (prostě se jim nechtělo třeba pětkrát denně přebíhat z budovy do budovy…)
V posledním zaměstnání (podařilo se mi získat práci v místě bydliště, takže už tu nejsem tak osamocená) jsem naštěstí měla jen problémy s příjmem emailové pošty, takže jsem musela používat jiný program, než zbytek kolegů.
A teď teda mám pocit, že se ty PC komplikace se mnou táhnou nepřerušovaně už od půlky loňského září a ne a ne se mě pustit.
Posuďte sami, s čím se musíme potýkat:
Bouchnul nám počítač.
Náš poskytovatel připojení na internet tragicky zahynul.
Nové přípojení na internet (přes jiného poskytovatele) stále vypadávalo, stránky některých místních organizací byly cca dva měsíce zcela nedostupné (například jsem nemohla do online katalogu naší knihovny, což pro mě byla fakt katastrofa).
Problémy se samotným připojením do sítě – pokorně přiznávám, že jsem se špatně podívala do smlouvy a výši měsíční splátky mylně považovala za čtvrtletní paušál (taky by se vám taková cena líbila, ne? I ty výpadky byste odpustili…), takže nás jako „neplatiče“ odpojili.
Když jsem i toto vyřešila a těšila se na nerušené užívání sítě sítí, opět nám bouchnul zdroj…
O tom, že se nám stále odpojuje a zase připojuje ICQ, už ani nemluvě.
Ale zase bych se vlastně mohla radovat, že mě to udržuje stále ve střehu – prostě nekrním.
Napsal/a: jarmuschka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)
Tak se zase po čase hlásím, abych se podělila se svou zkušeností – někomu by se mohla hodit.
Končila nám licence na antivirový program. Spolu s upozorněním na tuto skutečnost nám přišla i nabídka na pořízení vyšší verze za příznivou cenu.
Využili jsme toho, po zaplacení přišel mailem odkaz na příslušné stránky spolu s návodem na instalaci vyšší verze. Postupovala jsem přesně podle návodu a třikrát nám to restartovalo počítač.
Už jsem byla zoufalá a psala na technickou podporu, aby mi tedy poradili co s tím. A pak mě napadlo testnout ještě instalaci zkušební verze (je zdarma a má platnost 30 dnů) – instalace proběhla úspěšně. Tak jsem to aktualizovala s platným licenčním číslem a ejhle, funguje to. Odpověď z technické podpory ještě nedorazila (po dvou dnech) – čekám na to jen abych jim napsala, jakým fíglem jsem to vyřešila.
Tak jestli budete mít podobný problém, zkuste i tuhle cestu – třeba zabere i vám.
Už mi to asi nebudete věřit, ale v pátek večer nám zase bouchnul zdroj. Dívala jsem se na fakturu za poslední výměnu, ta byla z desátého ledna…
Již poučena jsem ráno počál odpojila a manžu pověřila, aby jej donesl osobně do servisní firmy a pomalu se smiřovala s 7-10 denní lhůtou na opravu. Měli jsme štěstí, měli zdroj na skladě (hm, někdo jiný, pro koho byl objednaný, si bude muset počkat), na počkání ho vyměnili a manža mi odpolende počál zase donesl.
Takže jsem ho včera zase zapojila a zase jede.
Jo, a protože to bylo v záruce, byla ta výměna zcela zdarma…
Tak aspoň něco.
Holky, musím se smát…
Otevřela jsem si stránky našeho poskytovatele připojení, a co nevidím – v Aktualitách už je informace o špatně fungujícím ICQ…
Také jsem volala operátorovi, protože ve smlouvě mají, že nejpozději dva pracovní dny před začátkem dalšího měsíce (platebního období) je nutné, aby na jejich účtě byla připsána úhrada za připojení. Příkaz jsem dávala v pondělí, tak jsem si chtěla ověřit, že je to O.K., abychom v neděli nebyli překvapení.
Jen jsem se v telefonu představila, už věděli, kdo volá… ;oD A že to ještě nekontrolovali, ale kdyby to tam nebylo (spíš bude), tak nám to prostě prodlouží…
No jo, už jsem tam profláklá… ;oD
Tak mohu konstatovat, že ICQ se po 5-6 týdnech uklidnilo. Ťuky ťuk na čelo…
(Mám zprávy, že to teď blbne jiným…)
Ale – v PO se mi podařil kousek.
V rámci aktualizací Windows se mi nabídl i upgrade Enternet Exploreru na sedmičku.
Stáhla jsem, užívala si nové neznámé funkce a vylepšení. V poledne jsem si chtěla do oblíbených přidat jednu stránku – a pak to začalo. IE se celé kouslo a otevřít šlo jen přes podrobnosti zprávy o chybách. A nepomohl ani restart kompu.
Naštěstí mám přítele na telefonu – tak jsem volala.
Vymazala jsem poslední dotčené aktualizace, restartovala počítač, ovšem IE už nešlo spustit vůbec…
Možná prý budeme znovu naformátovat disk, poznamenal kamarád…
Pak ho ale napadlo obnovit systém – navedl mě (jsem netušila, jaké jsou možnosti…) a ejhle, ono to funguje!
Tak si to tu užívám. Zatím.
Manža hrozí, že bude celý víkend pracovat – chystat podklady pro účetní…
(Hm, už mi zas říkal, co kde musí vyřídit – asi to nebude tak horké…)
;o)
Jinak o Atari by jsi si pokecala s manžílkem ten si ho kupoval když chodil na učňák za těžké prašule v Praze, prý když si nesl ty kdybice připadal si jako král a taky se prý bál aby ho někdo neokradl – naštěstí měl ochrańku v kamarádovi který si ho taky kupoval… tak byli králové 2.
Pak prej měl doma dusno, protože seděl jen u Atari a tak je do dneška – sedí furt u pc… :o)))
první bylo atari pak, playstation I. a pak šuk k pc… a to se stále zdokonaluje
Zrovna dneska koukal na VISTA – cena bude 10000,- ale budem ho prý nutně potřebovat – ale prý si čecháčci zase poradí a bude zadarmo…………
Teda Jarmuško zírám :o))já a pc jsem kamarádka, ale jestliže se s ním něco stane – zatím naštěstí nestalo, tak mám manžílka který se naštěstí vyzná, naposledy to dopadlo tak že pc začlo stávkovat a museli jsme ho zapínat přes nouzoví režim… naštěstí se blížil víkend a tak na něj manžílek vlítnul a celý ho komletně nainstaloval znovu… to je najednou prázdná plocha a i rychlost se zvýšila – i když s tou si nejsem tak jistá, bohužel nám odešel modem od Eurotelu do věčných lovišť a tak jsme byli 3 týdny bez internetu takže ve čtvrtek dovezl nový modem a ten se táhnul jako šnek, takže jsem jim tam brnkla ať s tím koukají něcvo dělat – když máme neomezené připojení a platíme 900,- měsíčně tak ať se kluci snaží…
Trvalo jim to 3 hodiny a internet jede jak prdlej (na své možnosti) jak manžílek řídá asi tuší že ho chceme vyměnit za levnější… :o))))))
Holky, naše poslední anabáze s porouchaným počítačem pokračuje – chtěla jsem teď holkám pustit DVD s Krtkem, leč bohužel – nic se nenačetlo. Zkoušela jsem obě mechaniky, zkoušela jsem i hudební CD, a nic.
Tak holt zítra přijde technik podívat se na zapojení…
Už nemůžu…
:o/
Ano, ano – Atari!
Já jako správný nadšenec chodila ještě jednou týdně do počítačového kroužku, kde jsme „pracovali“ na těchto strojích.
Z toho kroužku si už pamatuji pouze to, že jej vedl jeden z našich mladých profesorů a že jsme tam se spolužačkou byly samy dvě holky mezi asi dvaceti kluky.
Můj tatínek byl vždy blázen do nových přístrojů, už za hluboké totality si pořídil video a tak jsme s posvátnou úctou koukali na Ramba, kdy tvary jsme si spíše jen domýšleli, neboť se jednalo asi o třicátou kopii.
Jednoho dne tatínek zakoupil počítač Atari, na kterém jsme s bratrem zkoušeli hrát jednoduché hry (složité ani nezvládal). To bylo moje první setkání s počítačem, ale jeho význam jsem si tehdy vůbec neuvědomovala.
Neuvědomovala jsem si ho ani na gymplu, kde jsem stejně jako Jarmuschka prošla základy práce na IQ 151, které mi stejně nic nedaly.
Na vysoké jsme žádný počítačový předmět neměli, ale od spolužačky jsem se dozvěděla, že existuje internet. Prý si tam člověk může najít různé informace, které ho zajímají. Já jsem ale tehdy dávala přednost získávání informací z knížek a počítač mi posloužil (kromě hraní her) jen k napsání diplomové práce, přičemž jsem se naučila trochu pracovat s Wordem.
V prvním zaměstnání jsem počítač používala denně a mohla jsem se vzteknout – jak to, že na Městském úřadě mají ještě zastaralý textový editor T602? Naštěstí během mého ročního působení zde počítačové programy inovovali, takže jsem se dostala zpátky k Wordu.
V nové práci se počítač stal takřka mou součástí, první, co jsem ráno po příchodu do kanceláře udělala, bylo zapnutí počítače. Počítač jsem stále používala i doma a až časem oceňuji a poznávám, k čemu všemu může sloužit.
Holky, manža mi v jedné slabé chvilce řekl, jak mi závidí, že si tak rozumím s počítačem…
Konečně oblast, ve které se necítí být lepší než já.
;o)
Tak to já jsem nikdy nic s počítačem neměla co do činění. Nikdy jsem s ním nedělala, a to ani manžel. Teprve před 3 lety jsem se rozhodla s manželalm koupit PC. A taky jsem se naučila. Bohužel nejsem „příručkový typ“ a učila jsem se intuitivně. ne vždy zcela bezpečně a správně. Ale dnes jsem myslím uživatel průměrný, ikdž programování mi zůstane navždy zahaleno tajemstvím…:o)
Můžu bez toho žít. Co potřebuji, zvládnu. Co nevím, zeptám se. Neumím si představit život bez internetu, je to pro mě nutnější než TV (tu ani nemusím mít) a až nebudu moci vykonávat svou profesi, a budu stará babička, neslyšící a špatně vidící, vím, že internet bude mým důležitým komunikačním prostředkem. Škoda jen, že jsme ho doma neměli v době mé MD..
:o)
Připomnělo mi to moje začátky u PC. Na gymplu se mi na poslední chvíli podařilo probojovat do volitelného předmětu programování – bizarní na tom ovšem bylo, že zatímco ostatní se tísnili vždy po třech u jednoho PC, já jsem seděla sama v lavici u umyvadla a zdokonalovala jsem se především ve stírání tabule:-)
Jojo, Basic si taky pamatuju a kromě vývojových diagramů ještě slovíčka “ input“, „print“…Nikdy jsem tomu neporozuměla a měla jsem z počítače respekt a hlavně strach. Po škole jsem počítač nějakých osm let nepotřebovala a dostala jsem se k němu až v nové práci a to tak, že jsem měla nástup k 1. únoru…a šla jsem se “ zacvičit“ k mě předchůdkyni dva dny koncem ledna.
Ona mi vysvtělovala různé funkce a možnosti práce s PC a já psala a psala a psala…ručně na taháky, abych se s tím počítačem skamarádila…no a v den D, kdy jsem měla ten nástup jsem přišla do svojí nové kanceláře a uviděla skříňky, kartotéku, šuplíky a dokonce i ten počítač polepený štítky s instrukcemi:o))Nic neponechala náhodě a asi na mně viděla jak jsem z toho vyděšená:o))
Na PC jsem se naučila “ pokusem a omylem“ a ještě teď si vzpomenu na svoje začátky, např. jak jsem složitě kopírovala text ( teď na to stačí dvakrát kliknout myší, ale tehdy jsem to složitě hledala přes – soubor- nástroje…) nebo jak jsem se děsila toho, že něco smažu ( nejlépe celou paměť v PC :o) )…
A co jsem na MD , tak můžu říct, že jsem za počítač a hlavně za Internet ráda, protože mě udržuje trošku v kontaktu se světem…
taky jsem prošla od Basicu k Windowsu,více méně samouk, vlastně úplný samouk,žádnými kurzy jsem neprošla, v době kdy jsem navštěvovala školu to ani nebylo možné a později mně posadili k počítači a starej se. Ale jsem na tom stejně jako autorka, ději se mi věci nenormální a nevysvětlitelné, naštěstí náš správce sítě už pochopil, že jsou věci mezi PC a mnou, které nikdo nevysvětlí a s úsměvem (né posměškem)jde napravit škody
Já se s počítačem setkala až na střední. 5 let po matuře jsem se přihlásila na vysokou, a v prváku jsme měli zápočet z počítačové gramotnosti – to byla první ledová sprška,(do té doby jsem si myslela, že „všechno vím, všechno znám“) – no musel to být komický pohled (na mě), když jsem v dlouhém textu počítala všechna „ř“, a ještě k tomu si tužkou jela po obrazovce (abych se snad v tom stresu nepřehlédla o řádek)no dnes už to opět nevím, pomocí čeho zjistím kolik „ř“ v textu je, ale aspoň si nedělám iluze o své vědomostech.
Mé začátky jsou stejné. Taky nevím, proč jsme se na gymplu učili programovat. Ještěže jsem seděla vedle spolužáka, který se v tom vyžíval a vždy mi tak trochu „píchnul“. V prvním ročníku na VŠ, kdy jsme museli složit zkoušku z informační technologie a součástí zkoušky byla práce na PC v T602 a Windows, jsme (bylo nás 15 holek) asistenta dostávaly slavnými výkřiky „no to je skvělý“, „to je dóóóst dobrý“ apod. Zkouška dopadla výborně a já se dostala až k diplomové práci. Samozřejmě jsem ji dodělávala v časovém presu (2 dny jsem seděla u počítače a ťukala a ťukala), a když došlo na ukládání na disketu, celou jsem ji vymazala. V infarktovém stavu jsem volala manžela, který ji lovil někde v záloze. Úspěšně! Práci jsem obhájila a nastoupila do práce, kde nám denně kolabuje síť, počítače jsou pomalé a občas mám chuť (a nejen já) počítač vyhodit oknem. Ale život už si bez něj nedovedu představit.
jj,basic.pascal-to sem se taky učila-na co že? a T602 hmmm. V takovém programu sem dokonce pracovala do nástupu na mateřskou ve videopujčovně. Jinak pc na gymplu a na ekonomce to byl pro mě spíš chat.povinné práce ve wordu a excellu sem opisovala přes rameno. Te´d vidím pc po 7 letech a nestačím se divit-to sou změny, to sou možnosti….tak směle do toho.
tvé počátky jsou úplně stejné jako moje. a na ty počítačové komplikace je expert můj muž, co může, do počálu natáhne.
Mobile Sliding Menu