to už se má pomalu chystat zem
a všechny broučky pustit ven…
Dřív než přijde první jarní den.
Schovaným broučkům sice zima není
chybí jim však sluneční pohlazení,
kořínky už se taky v hlíně kroutí
a každé semínko hned se zavrtí,
lísteček svůj už chce ukázat
a na včeličky se pousmát.
Rádo by taky jednou rozkvetlo
i to sněhulákovo pometlo
které se opírá o plot zahrady
a proti jaru nemá vůbec výhrady.
I ptáčkové i když se chladem tetelí
brzy zrána nás ženou z postelí,
poproste slunce ať hřeje víc
ať nemusíme letět třeba do „Teplic“.
—
Já jenom tak trochu zlobím vás
povídá paní Zima a ztrácí hlas,
pak ze dne na den jakoby utne
zima jen „spánembohem“ jukne…
A předá vládu krásnému jaru.
——
