Dnes se často diskutuje o tzv. alternativních metodách ve všech možných oblastech života. Alternativní, tedy jiný, zástupný, náhradní, je obvykle ve skutečnosti způsob mnohem starší a hlavně přirozenější. Pojďme se bavit o porodech…
Široká veřejnost a především většina lékařů je velmi zaujata proti porodům doma. Jak je možné, že tolik žen „chce riskovat zdraví i život svého dítěte i svoje jen kvůli domácímu prostředí“?
Nejde o to rodit doma. Jde o to rodit co nejpřirozeněji a ne jen kvůli pohodlí, ale kvůli bezpečí, to je ten zásadní postoj. Většina žen doma rodících objevila přednosti přirozeného porodu a rozhodla se, že se postaví proti silnému proudu odpůrců a udělá to pro svoje dítě i pro sebe. Takové rozhodnutí stojí hodně odvahy a síly. Bez podpory partnera je téměř nemožné. Kdyby ženy, které rodí doma, měly možnost rodit v zařízení, které je podobné domácímu prostředí, chybí tam stres a je tam známý personál, někdo blízký, koho už znají, jistě by zvolily cestu menšího odporu a blízkosti lékaře. Kdo nikdy neslyšel o výhodách přirozeného porodu, nepochopí ženy, co jsou ochotny rodit doma…
Jeden z největších omylů naší civilizace je domnění, že „těhotenství a porod je patologická záležitost“. Říkat, že rodit doma je riziko, protože i zdravé ženě s normálním průběhem těhotenství se může přihodit komplikace, je stejné jako tvrdit, že je riskantní chodit na louku, protože bychom mohly dostat astmatický záchvat. Pravděpodobnost, že zdravá žena nebo její dítě zemře kvůli domácímu porodu je nižší, než že po cestě do porodnice bude mít autonehodu.
Výhody přirozeného (domácího) porodu:
nikdo nás nehoní, nestraší, nestresuje (otevírání porodních cest řídí svěrač podobný konečníkovému svěrači. Zkuste si dojít na velkou stranu před obecenstvem, které navíc bude odborně komentovat, zda-li to jde „normálně“ nebo je potřeba „tomu nějak pomoct)
pomáhá nám osoba, kterou známe, cítíme se s ní v bezpečí
dítě přijde po porodu do styku s domorodými bakteriemi (dítě se rodí sterilní a je pro něj výhodné přijít nejdříve do styku s bakteriemi, se kterými se pak bude potkávat běžně, ne s cizími nemocničními)
nedostáváme zbytečné léky (například epidurální anestezie působí i na dítě, je to jako když vám znecitliví nohy a pošlou na pochod Praha Prčice – dojdete to, ale jak… při podávání většího množství léků se děti rodí omámené, to jsou pak jejich první okamžiky na světě poněkud ochuzené…)
sdílíme první šťastné minuty novorozence spolu s celou rodinou, odpočíváme společně v intimním soukromí, žádné návštěvní hodinyVětšinu miminek stresují neustálé kontroly, vážení, rozbalování v okamžiku, kdy usne. I nástup kojení je těžší. Když se nad tím zamyslíme, tak se divíme, jak můžeme my lidé, mít problémy s kojením?? Není nic přirozenějšího než kojit své dítě – ano, mohou být výjímky, ale těch by mělo být málo! Kojit máme zpočátku 8-12x denně, v porodnici po nás chtějí miminko zvážit před a po každém kojení, tzn. 16-24x denně!!! Neděláme nic jiného, než miminko stresujeme nějakou váhou. Přitom stačí spolehnout se na mateřský instinkt – každá máma přece pozná, jestli je její miminko v pohodě! Není tedy přínosnější miminko vážit, až když je neklidné, tedy možná hladové, než tolikrát za den?
Sestry v porodnici nás učí kojit. Ale každá nám říká něco jiného a některé to mají jen jako rutinu, nepřistupují k ženě individuálně.
Domácí porody pochopitelně nejsou pro každého. Nejdůležitější je pocit bezpečí – bez něj žena není schopná porodit. Jsou ženy, které si nevěří, že by porodily samy a jsou ženy, které se bojí, že jim zdravotnický personál ublíží. Pro první skupinu jsou jednoznačně vhodné porody v porodnici, té druhé nemá nikdo právo bránit rodit doma.
Na závěr několik oficiálních údajů:
V českých porodnicích zemře ročně bezmála 400 novorozenců a více než 10 žen, malé množství z nich dokonce v důsledku prokázaného selhání zdravotníků.
Pochybení porodní asistentky u porodu doma nebylo u nás doposud prokázáno.
Ve vyspělých zemích je porod doma součástí celého zdravotnického systému, byť je využíván jen menšinou žen.
Studie o domácích porodech provedená britským nadačním fondem National Birthday Trust Fund se zabývala téměř šesti tisíci plánovanými domácími porody ve Velké Británii v letech 1994-5, jež porovnala s případy žen, které zamýšlely porod v nemocnici. Studie zjistila, že u žen ze skupiny, která měla v plánu domácí porod, bylo přibližně poloviční riziko instrumentálního vybavení dítěte nebo císařského řezu a nižší pravděpodobnost poporodního krvácení. U novorozenců ze skupiny plánovaného domácího porodu byla výrazně nižší pravděpodobnost nízkých skóre v testech podle Apgarové a tyto děti utrpěly méně porodních poranění.
Až do 17. století, kdy Francouzský král Ludvík XIV. nutil své milenky ležet při porodu na zádech, aby mohl být svědkem narozeni svých dětí, se rodilo přirozený způsobem.
Nedávným poznatkem je také „Leboyerova metoda“, pojmenovaná podle dr. Fredericka Leboyera (1918), který o porodu uvažoval z hlediska dítěte. Tvrdil, že dítě by mělo přijít na svět co nejpříjemnějším způsobem, nikoli aby se najednou octlo pod prudkým světlem mezi zvýšenými hlasy, někdo ho popadl hlavou dolů a dokonce popleskával.
Napsal/a: Jendulka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (48 vyjádření)
Děkuji za odpověď :-). Rodit doma se samozřejmě nechystám, jednak z důvodů které uvádíš, jednak z přesvědčení a jednak z reálné hrozby komplikace u mně konkrétně.
S přístupem na porodnici zkušeností mám hodně a právě proto se zmiňuji o „lidech“. Nejenom v obchodě či úřadě člověk narazí na nepříjemné až pobuřující jednání ale téměř na každém odd. snad každé nemocnice, porodnici nevyjímaje-ba právě přes ohromné kvantum emocí na obou stranách bych řekla že je jedna z prvních v pořadí. Důvodů je mnoho, není tématem dne, ty je určitě zblízka znáš. Ne vždy se daří plná profesionalita sladit s empatií. Představa „ponechání obavy za dveřmi“ je nádherná ale obávám se, že získanými zkušenostmi absolutně nereálná. Navíc myslím, že určité typy lidí nezmění ani změna systému (myšleno na straně zdravotníků i pacientů). Bohužel daná tématika porodů „přirozených“ nejde vyřešit jednoduše a bezbolestně, v nemocnici jde často dominantně o otázku finanční spojenou s personální velmi úzce. A v Čechách myslím nadlouho. Navíc vytvořením jakýchsi „porodních domů“ by se nejspíše vyřešilo mnoho ale obávám se, že by zůstaly přístupné opět jen horním desetitisícům…Jistě je obtížné chtít po lékaři který je 72hod nonstop v práci aby se usmíval a trpělivě povzbuzoval ubrečenou rodící ženu, což chápu já ale nikdy nepochopí pacienti. I proto v současných podmínkách dosáhnout dramatického zlepšení průběhu porodů v nemocnicích je asi nemožné, držím však palce každé snaze!
Pami, mě to nenapadlo (jasná profesionální deformace) – dobrý :-))))))
Dámy a případní pánové(třeba Zbyšku), omluvte mě, prosím, že to tu naruším, ale napadlo to jenom mě? : Přirozené narození – narozené přirození?:-)))
Milá Starb, okolními zeměmi myslím ty nám kulturně společné, především Německo a Rakousko, kousek za roh pak Holandsko, Belgii. Srovnatelná (lepší než u nás) v parametrech novorozenecké úmrtnosti je péče ve Švédsku, ovšem oni mají mateřskou úmrtnost mnohem nižší a též nabízejí ženám volbu porodu mimo nemocnici a také doma. S Anglií žádnou zkušenost nemám (vyjma doslechu), myslela jsem na bližší země.
Velmi souhlasím s tvojí zmínkou o „profesionální deformaci“, kterou jsem si také bolestně na vlastní kůži zažila. Jako porodník v podstatě řeším pouze porodnické patologie a zůstat po tomto klidný – obávám se, že i kdybych byla zdravá, netroufla bych si po takové psychické „přípravě“ rodit jinde a bylo by to jedině správné. Zdravotníci jsou v tomto směru velmi limitovaní a týká se to i rodinných příslušníků-zdravotníků, kteří často cítí nervozity a nejistoty ještě víc. Přesto, porodní fyziologie existuje, ještě pořád, a pro úspěšný průběh a zakončení takového porodu bych minimálně viděla jako potřebné, aby celou péči vedla porodní asistentka. S vysokoškolským vzděláním proti tomu snad nelze namítat, zavolat přítomného lékaře je otázkou okamžiku a adrenalin, který s sebou porodník vnáší (při svých latentních obavách z možných komplikací – velmi osobní zkušenost), by opravdu měl zůstat přinejmenším za dveřmi.
Starb, moc přeju co nejméně obav z dění kolem porodu (a že vím, že lehké to pro doktora není nikdy), co nejklidnější vstup do něj a žádná překvapení, zdravé miminko stále s tebou. Možná budeš mít příležitost během pobytu v porodnici sledovat, jak přistupují k ostatním rodícím ženám, my máme totiž tu „smůlu“, že podle titulu každý ví a rozhodně přístup k nám není průměrný. Každopádně přeji vše dobré 🙂
Virenko, díky za vysvětlení, asi určitě jsem si to spletla s tím pupečníkem. Nicméně na křesle jsem teda byla jen kvůli tomu, aby se mi protáhl porod a zabrala ATB.
Řada názorů je tu velmi zajímavá. Svým příspěvkem jsem nechtěla říct, že přirozený porod odsuzuji-já bych tak ale za těchto podmínek nevolila. Jak jsem psala, žádná možnost není ideální. Uznávám, hodně mne podráždil styl a „fakta“ napsaného článku. A tak moje reakce byla opravdu zaměřená spíše na něj než obecně na téma. Musím ale říct, že další zovšeobecňování může být opravdu zavádějící. Nemám bezmeznou důvěru ani v postup porodnic-ani zdaleka. Všude jsme totiž jen lidi, i když se to mnohým možná nelíbí. Jsem však toho názoru, že cesta do budoucnosti by měla vést nějak více středem, t.j. dostupností odborné péče a hlavně vybavení při snaze zachovat soukromí a podporovat fyziologický porod (snad malé samostatné porodnice??)…a ne slepým návratem s bezhlavým odmítáním všech poznatků mladších 80 let… Bohužel představa velmi nereálná. Navíc jsem určitě „profesionálně deformovaná“ stykem s mnoha komplikacemi, které mimochodem rozhodně neměli souvislost s tu oblíbeným „nepřirozeným zásahem“ do porodu. Tu souhlasím, že opravdu počet nefyziologických porodů opravdu narůstá. Doporučuji velmi dobře zvažovat situaci při volbě domácího porodu, včetně reálné dostupnosti porodnice. Pro mne představa akutní hypoxie plodu (dušení plodu) v domácích podmínkách není představou dobrovolně přijatelnou. Čistě můj názor.
Jo a jeden dotaz na Virenku-okolní zemi jsou myslíš které? Vím něco víc o péči o těhotné, porody i novorozence v Anglických zemích a bála bych se o tom mluvit v jakkoliv pozitivním smyslu. A přeji hodně zdaru v přetváření porodnických „rituálů“, asi jedině to má smysl.
Všem přeji pouze krásné zážitky a bezproblémový porod co nejblíže Vašim představám.
Sončo, po odtoku plodové vody se dřív doporučovalo ležet a pouze ležet, aby nevyhřezl pupečník. Smysl by taková rada snad mohla mít, kdyby matka lehla okamžitě po odtoku a vůbec se znevzpřímila minimálně do dojezdu do porodnice, což je mírně řečeno nereálné. Pokud dojde i k jedinému postavení, smysl to postrádá a v Čechách již většina porodníků takový pokyn nedává. Tedy snad jedině na cestu, v porodnici hmatový nález, případně ultrazvuk prokáže jasně, že dítě je v pozici, kdy k výhřezu pupečníku nedojde a situace je stejná jako při jiném porodu. Argument, že se dítěti omotá šňůra, jsem nikdy neslyšela a je to hloupost, vždyť dítě má po odtoku vody místa méně než když je voda zachována a má tím méně možností k velkým pohybům. Podobně nesmyslné argumenty jsou občas slyšet, když chce porodnice matku dostat do své obvyklé situace, například porod na křesle místo třeba vkleče. Většina žen v obavě o dítě ustoupí, i když tuší, že něco nehraje. Lze doporučit jen ptát se a ptát, jedné a jiné sestry, lékaře, zda je to opravdu nutné a z jakého důvodu. Naštěstí takových porodnic už není moc. České a slovenské porodnictví bylo roky jedno a totéž, snad to byl jen nějaký ozvuk dob minulých :-(.
Daniello, nic ve zlém, snad to tak nevyznělo. Nejde o terminologii jako takovou, spíš o to, že zásah do porodu prostě není přirozený. Jakmile vznikne potřeba (nutnost) zásahu, potom porod patří do porodnice a proti tomu doufám nikdo nebojuje. Naopak, matky rodící mimo porodnici jsou na takovou věc připraveny a scénáře jak rychle a kam pojedou plánují dopředu a na jistotu. Snad jsi i ty rozuměla mně, že zásah z nutnosti je pro mě cenný, zatímco vstup do porodu „protože je to tak obvyklé“ je to, co nevnímám jako nutné? Nejčastější problém bývá třeba to, že žena leží či pololeží při snímání monitoru ke konci porodu a následně dojde k varovným známkám na monitoru. V takové chvíli je často dostačující změnit polohu do vzpřímené a zůstat tak do porodu dítěte, ovšem řada porodnic vůbec ve vzpřímené pozici (nejvhodnější pro porod) nerodí… Takže často dojde na vytlačení dítěte asistentkou, kleště nebo císaře, nebo aspoň na shon a pohánění matky tlačte, tlačte pořádně. Řešení: nedělat monitor vleže a nechat matku chodit a k tomu ji povzbuzovat. Je toto opravdu běžné, nebo to zažilo jen několik z vás? Nechci, aby to vyznělo jako kritika nemocnic. Je to spíš jejich charakteristika a je třeba to do úvah o porodu zahrnout, stejně jako jistotu zázemí v případě nečekaných potíží, které u porodu vznikají. Systém není ideální…
Virenko, jsem moc ráda, že sem přispíváš.
Můžu mít dotaz na polohu rodičky po odchodu plodové vody? Zatímco v Česku mi po protržení obalů dovolili bez problémů skákat na balóně (a díky tomu jsem kontrakce zvládla celkem v pohodě), tak na Slovensku, když jsem dorazila s prasklou vodou do porodnice, okamžitě mě poslali do křesla, že se nesmím hýbat, aby se miminu neomotala šňůra. Bolesti šílené a Kačka měla stejně šňůru kolem krku. Teď mi to připomněla známá, která taky rodila na Slovensku, že jí praskli vodu k uspíšení porodu a nahnali trpět do křesla. Má to smysl?
Jinak u druhého porodu jakožto více informovaná jsem si do PP napsala, že nechci analgetika a oxytocin. A porod jsem pak zvládla díky homeopatikům. Takže vím, že proti bolesti se dá bojovat i jinak.
Nejsem lékařka, takže zřejmě chybnou terminologii budu používat častěji, volím-li slova intuitivně. Myslela jsem tím zásah laicky řečeno zbytečný, tedy něco, co by nebylo v danou chvíli nutné. Pokud se o nepřirozeném zásahu mluví i tehdy, je-li nutný, pak bych proti tomu rozhodně nebojovala.
Daniello, pokud zasáhli do porodu, rozhodně šlo o nepřirozený zásah. Je mnoho situací, kdy je nepřirozený zásah do porodu nutný, nevyhnutelný a přiměřeně řeší patologii, tak jsi to asi myslela. Mně jde o to, aby bylo vidět rozdíl mezi nutným zásahem, kterou vyžaduje patologie, a mezi zásahem tzv. rutinním, tedy při určitém porodním nálezu či stejné fázi porodu KAŽDÉ ženě provedu cosi, co porod přímo nevyžaduje, často to má kýžený efekt (např. urychlení), ale často také efekt nechtěný (pokles srdečních ozev miminka či zástavu porodu). Rutinní zákrok je třeba nástřih – téměř každému bez rozdílu, ještě pořád častá praxe v mnoha českých porodnicích. Přestože jeho přínos nebyl žádnou odborně zpracovanou studií prokázán.
no Virenko, popravdě…k těm situacím spojovaným s těhucokrovkou jsem se ještě raději nedostala…. :-):-):-)
Teda jde o to, že mi zátěžovým testem byla neměřená hodnota 7,89 po dvou hodinách (podotýkám dvě hodiny jsem seděla, nehýbala se – tak jak jsem zjistila, že to má být, …protože vím od kamarádek, že některé mají povoleno jít na dvě hodiny na procházku apod…)…., chodím na diabetologii, dostala jsem glukometr, dodržuju jakési pravidla a měřím se….ale jak řekla moje doktorka, nějak se s tím pořád nemohu smířit, že mám „cukrovku“,protože hodnoty mnou nameřené jsou tak někde kolem 4-6 po jídle, a to jsem už zkoušela i bábovku a tatranku.
Jsem z toh nějaká nešťastná, že mi našli cukrovku a přitom vím, že nejde o tragédii. Chápu vysvětlení Mudry, že i když moje hodnoty jsou zatím v pořádku, že nikdo neví, co bude za tři týdny, že i když hodnota u testu byla vyšší fakt mírně a teoreticky by i mohlo jít o chybu měření, tak že je logicky lepší, když mě sledují i kdybych tu cukrovku neměla, než naopak… Tohle všechno chápu – logicky… ale nějak se s tím fakt špatně srovnávám…
Strašně mi vadí ta diagnoza „gestační diabetes melitus“ psaná na lékařských zprávách….. Strašně mi vadí ta dieta, kdy si nemůžu dát čokoládku (i když to logicky opět chápu), ale žravost z nudy je hrozná….:-):-):-) Na druhé straně mi dieta zase tak nevadí, když si říkám, že se alspoň naučím lépe jíst – hlavně pravidelně v menších porcích a s více zeleninou, že…). Ale na druhou stranu mě strašně vadí, že rodina se na mě zase dívá, že si jako vymýšlím a dělám se důležitá, když mi tlačili chlebíčky hodinu po svačince (už tak dost velké) a já si nechtěla vzít, že mám ještě čas…..
Takže tady zatím nadhled nějak nemám… 🙁
Ale taky to chce čas… A ono těhotná žena má velkou motivaci, že…..
Jsem ráda, že se tato diskuze tak rozvinula. Můj postoj není ani nebyl nijak vyhraněný. Je ovšem fakt, že jsem vycházela ze své zkušenosti. Co se týče prostředí a průběhu porodu „i po porodu“, byla jsem naprosto a maximálně spokojena. Pokojík s normální postelí, míčem, porodní židlí, kazeťákem atd. atd. Manžel byl celou dobu se mnou, starala se o nás jedna asistentka. Tedy do chvíle, jak jsem psala, kdy jsem se musela přemístit na sál. Nešlo o nepřirozené zasahování, ale nebudu to tady dlouze rozvádět.
Takže tato zkušenost způsobila, že jsem poněkud přestala brát v úvahu společné hekárny, kachlíky, pobíhající sestry a doktory, nemluvě o ježdění od porodnice k porodnici. Nemocnice pro mě taky byla vždycky stresující. Takže kdybych měla rodit způsobem, jakým rodily naše maminky, určitě bych byla raději doma. A jak vidím, tyto způsoby ještě zdaleka nevymizely.
Pro sebe pokládám za nejlepší zopakovat si porod tam, kde jsem zažila ten první.
Dášo P., moc ráda tě tu zase čtu:-) Doufám, že se máš přiměřeně, spíš lépe než špatně…
Ctiradko, právě jsem ti vysekla poklonu za tvoje uvažování a pohled. Pohled, který nekritizuje, ale snaží se zdravě usuzovat, sbírat dostupné vědomosti, vážit možnosti, aby situace příští byla lepší než minulá. Porod v porodnici ti plně schvaluju ale neboj, uvidíš. Jdeš tam nejen jako druhorodící, ale jako názorově jiná žena než poprvé. Všechno ti v té chvíli dá jiný obrázek a smysl než minule a úvahy, které máš, ti pomohou lépe reagovat, když bude třeba. Nikdo nemá v porodnici za cíl ženě záměrně škodit. Jak už výš psala Bramborka, je to spíš o tom, kam až jim dovolíš. Teď už nejsi bezmezně důvěřující a oddaná, takže tvůj porod bude mít tyto meze. Stojím si za tím, že bude lepší než první a moc moc přeju, aby nedošlo ke skutečně neplánovaným situacím (někdy spojovaným třeba právě s těhu cukrovkou). Už se moc těším, až budu číst v Tam-Tamu tvoji zprávu o novém, zdravém a šikovném miminku 🙂
Virenko,
přijmi můj obdiv za boj s větrnými mlýny.
Tím nemyslím ani tak maminky tady na VD , ale celkové nastavení ve zdravotnictví a porodnictví.
Já už bych to dávno vzdala. Ale to Ty asi nemůžeš, když to denně vidíš…
Takže přeji hodně sil.
Pro začátek pro naši společnost v tomto stadiu poznání a (ne)tolerance bude stačit, když se nebudeme navzájem soudit a napadat. Protože nepochybuji o tom, že každá máma chce pro své dítě to nejlepší.
jéééjda, ten poslední odstavec tam neměl být….ten jsem nějak nesmazala.. 🙂
Já jsem velmi vděčná za názory Virenky, která je zároveň „člověk“ z oboru – porodník….
Co se týká mého postoje, tak už jsem něco zmínila dříve v jiných diskuzích…
Prostě po prvním porodu, který byl komplikovaný (i když těhotenství zcela bezproblémové), jsem nejdříve taky trvala na tom, že matky rodící doma (myslím tím dobrovolně doma, nikoliv ty, co to do porodnice nestihnou…) jsou hazardérky, které riskují život svůj a svého nenarozeného dítěte. Moje názory na ně byly, že to jsou „blbé feministky“, „křovačky“ a tak nějak podobně….
Ono občas ráda čtu různé články o těhotenství, porodech, péči o děti… člověk si někdy počte v různých diskuzích… No, zezačátku jsem v domarodičkách opravdu viděla jenom fanatičky a usmívala jsem se nad tím…
Ani nevím, kdy se to zlomilo, není to přesně nějaký jeden okamžik, prostě nevím…. Chtělo to čas…
Ale asi jsem nějak pochopila, nebo spíše přijala myšlenku, že ne v porodnici musí být všechno v pořádku a ne všechno doma musí být špatně… Pochopila jsem, že ženy, které se rozhodnout porodit doma, že nejsou „blbé a nerozvážné“, ale naopak jsou to ženy, které mají velmi mnoho informací o tom, jak právě porod probíhá. Musí je mít, pokud se k takovému činu rozhodnou… Musí najít osobu, která jim v tom pomůže, které budou důvěřovat (ona porodní asistentka)- a věřím, že tohleto stojí opravdu hodně úsilí…., a musí jí důvěřovat plně…. Prostě celý tenhle proces porodu doma není nějaké „krátké pomatení mysli“, ale je to spousta příprav, zjiš´tovaní informací atd….
Je to alternativa vhodná pro určitou malou část žen, ale už jim to neodpírám a neodsuzuji je. Porod doma není pro každou…
Jenom mě mrzí, že ve společnosti jsou tyto ženy velmi odsuzovány všemi ostatními, i lidmi, kteří o tom nic neví, prostě takový názor je „vnucován“ společností… Na druhou stranu mě taky mrzí to, že ony domarodičky někdy až „fanaticky“ popisují své porody doma (když si vzpomenu, jak jedna začala „rodit“ zrovna v nemocnici na kurzu porodních asistentek, který si zrovna dělala a aby to na sobě nedala znát, tak sama se odvezla autem někam do kanceláře, kde porodila….. ), čímž ony domarodičky znovu získávají „nálepku fanatiček“, které si až nezdravě prosazují rodit „kdekoliv“ jenom ne ve „spárech lékařů“ v nemocnici…. Oba dva krajní názory neprospívají dané věci…. a jenom vzrůstají nesmyslné dohady o tom, kdo má „větší“ pravdu.
Také je nutno zdůraznit, že porod doma opravdu není varianta pro každou ženu. Pokud někdo chce opravdu přirozený porod, je samozřejmě nutné, aby jeho tělo bylo na takovýto přirozený děj opravdu připraveno. Takže viz dotaz výše, jestli jsou analgetika zasahováním do porodu… tohleto je přesné. Spousta ženám přijde normální, že i při sebemenší bolesti si „vezmou prášek“.. Je potom logické, že tohle si žena plánující porod doma opravdu nemůže dovolit, organismus zvyklý na „umělé chemické látky“ aby byl schopen se vyrovnat s byť i sebemenším problémkem není určitě „vhodný“ kandidát na přirozený porod bez zásahu….
Na závěr bych jenom dodala, že i přes mou změnu názoru na domácí porody a hlavně více tolerance vůči ženám, které se tak rozhodnou….tak i přesto svůj druhý porod plánuji v porodnici (v současné chvíli bych stejně asi neměla na výběr – mám těhotenskou cukrovku…, ale i kdybych ji neměla, neuvažovala bych nad porodem doma ani náhodou…).
Nestydím se za to, že chci rodit v porodnici, protože jsem „srab“ riskovat porod doma…. Nemám dost informací a hlavně nenašla bych odvahu podstoupit porod doma, když je u nás v ČR neschválený. Nicméně si už nemyslím, že porodník je ten, který ví a umí všechno. Bohužel si už ani nemyslím,že porodník jedná vždy v zájmu rodičky… mnohdy jde opravdu o urychlení porodu z pohodlnosti, obzvláště, když žena neprotestuje a „oddá“ se lékařům….
Je asi těžko říct, co je správné.. A hlavně nikdy nevíme, jak se situace bude vyvíjet a tak nevíme dopředu, jestli naše rozhodnutí bude správné, nebo ne…. Proto doufám, že i když budu opět rodit v porodnici, tak že svého rozhonutí nebudu litovat….
Nejsem odborník, moje znalosti nejsou ani zdaleka tak velké, abych uměla spoustu situací popsat a vysvětlit. Pochopila jsem ale, že kouzlo domácích porodů asi může být právě v tom nezasahování do porodu. Logicky mi zní i to, co píše
Biovirusko 🙂 Neprošla jsem porodem doma, už jsem to tu před časem psala na víc místech. Spořádaně jsem rodila v porodnici, i když přes MOJE patologie v těhotenství jsem prošla velkým stresem, abych našla a docílila porodu v takové, která mi neudělá automaticky první porod císařem pro malou postavu a porodní patologii, nebo mi neodebere dítě na řadu hodin až dní pod mnoha záminkami (v r.2001 to ještě tak běžné nebylo, i dneska je řada porodnic, kde hledí na ženy VELMI udiveně, pokud chtějí tak samozřejmou věc, jako mít stále u sebe své zcela zdravé dítě). Našla jsem, porodila jsem zdravě oba kluky a nikomu s mými patologiemi bych nikdy nedoporučila porod jinde než k tomu vybavené porodnici.
Můj pohled je pohledem porodníka, který rozmlouvá se ženami. Ženy toho sdělují nesmírně mnoho, když jim někdo naslouchá. Prošla jsem tedy stovkami porodů, kdy po vyslechnutí pohledu matky jsem neprovedla nic než naprosto nezbytné kroky (často tedy nic) a osahala jsem si porodní zkušenost i z této strany. Je to zkušenost zcela odlišná od toho, co jsem po odchodu ze školy čekala, a velmi obtížně sdělitelná a na druhého nepřenosná. A jako porodník vím, že velká část porodnic v zemi stále používá rutinně zákroky, které nejsou opodstatněné stavem dvou v porodu, ale třeba tím, aby čas nestál, aby to hezky šlapalo, aby se porodilo před výměnou směn, aby se nerodilo v noci atd. Toto je dané pobytem v nemocnici. Proto bych velmi vítala varianty, zejména porodní domy, nebo malé porodnice s personálem, který nebude postupovat „nemocničně“ a přesto zůstane dostupnost potřebné techniky „za dveřmi“. A už končím s výlevy, nemá to valný smysl. Hlavní článek je možná trochu neobratně napsaný, kdo ale chtěl, mohl číst mezi řádky a najít příležitost k zamyšlení. Ono se do článku moc napsat nedá, pokud z něj nemá být učebnice 🙂
Virenko, dle tvých slov soudím, že jsi prošla porodem v domacím prostředí, nechtěla by jsi o tom napsat článek ? Klady, zápory, cítění z tvého pohledu, z pohledu matky- rodičky,možná by to pro nás bylo pro pohled z “ jiné strany“ lepší, než tento článek, který byl vydán a který je nic neříkající ze žádného pohledu.
Co myslíš , hm ?
Biovirusko, zásah do porodu je samozřejmě i podání analgetik, logicky, ovlivňují vnímání nejen bolesti, ale i třeba roztahování a především často ovlivňují dítě. Proto bývají příčinou změn na monitorovém záznamu a vyššího počtu nutných zásahů upravujících především stav dítěte. To se týká všech léků, protrhávání plodových obalů, dokonce i zmíněného monitorování, protože stále (i když toto je zcela prokázáno a již před skoro 15 lety, kdy jsem začínala, stálo ve všech odborných materiálech, že je nutno provádět vsedě, stoje či v nejhorším vleže na levém boku) se dost často provádí v lehu či pololehu na zádech, což má za následek falešné poplachové situace z obav o stav plodu.
Porod doma cíleně nehájím, v naší zemi je stále velmi nedostatečně opatřen, zejména v oblasti spolupráce porodní asistentky a porodnice, kam se ženou přijede v případě (i drobných) potíží při porodu mimo porodnici, a to je velmi zásadní. V okolních zemích toto funguje mnohem lépe, úcta k práci každého zúčastněného je tam samozřejmostí.
Výhoda porodu mimo nemocnici je v tom, že kromě nezasahování do porodního mechanismu výše zmíněnými způsoby je stálá jedna, dobře známá a stále přítomná osoba, která neodbíhá řešit 10 jiných věcí a je zcela myslí u probíhajícího děje, čímž dojde k zachycení prvních a velmi jemných známek odchýlení, které v porodnici nikdo nemá možnost sledovat, ani se o to nepokouší – nejsou pro to podmínky. (Anebo dojde ke zdravému porodu.) Rodící žena, která o to stojí, má tak mimo porodnici možnost nechat pracovat svoje tělo bez rušivých momentů a přivést dítě na svět srovnatelně bezpečně, jako v porodnici. Momenty, které jmenuješ (náhlý stav atd.), jsou mimo porodnici samozřejmě hůře až těžko řešitelné, procento rizika je ale z druhé strany sníženo o zásahy do téměř každého porodu, které zase nebezpečí hlavně pro dítě zvyšují v porodnici. Tím se výsledné procento prakticky vyrovná.
Zní to divně. Já sama jsem Češka, prošla jsem českou lékařskou fakultou a tudíž jsem měla zcela klasický pohled porodníka, když jsem začínala pracovat. Jiný pohled mohli mít dle našeho učitele pouze šarlatáni…
Cesta k zažití jiné zkušenosti byla dlouhá, nejdéle trvala fáze překonání obrovského strachu, ke kterému je každý porodník veden a disponován. Potom jsem zjistila, že některé věci jsou dokonce špatně i v učebnicích. Učebnice porodní fyziologie totiž žádná v češtině není. Všechno, co máte k dispozici z odborných materiálů, se týká patologie. A i když patologických těhotenství valem přibývá, stále jsou ženy, které jsou schopny rodit fyziologicky, a některé o to i hodně stojí. Možnost volby v takovém případě je podle mě něco, za co by nemělo být nutné takto rozsáhle diskutovat či dokonce bojovat… Nikomu nevnucuju svůj pohled, sama jsem o analgetika při porodu rozhodně nestála a nebyl problém to vydržet, v tom jsme každá jiná. Každá má právo na svůj pohled i na to se nezajímat a prostě se cele odevzdat porodnici a jejím odborníkům. Ale má právo i pochybovat, i se ptát, i mít jiný názor než já. A pokud nezvyšuje nebezpečí pro sebe a dítě, v těchto mezích i volit. Toto je na plně odbornou diskuzi, ale nepřipadá vám opravdu zvláštní, že by ve všech okolních evropských zemích měli TAK neodborné postoje a zcela klidně by akceptovali něco, co by bylo TAK nebezpečné, jak se tu mnozí obáváte?
Mobile Sliding Menu