Dnes se často diskutuje o tzv. alternativních metodách ve všech možných oblastech života. Alternativní, tedy jiný, zástupný, náhradní, je obvykle ve skutečnosti způsob mnohem starší a hlavně přirozenější. Pojďme se bavit o porodech…
Široká veřejnost a především většina lékařů je velmi zaujata proti porodům doma. Jak je možné, že tolik žen „chce riskovat zdraví i život svého dítěte i svoje jen kvůli domácímu prostředí“?
Nejde o to rodit doma. Jde o to rodit co nejpřirozeněji a ne jen kvůli pohodlí, ale kvůli bezpečí, to je ten zásadní postoj. Většina žen doma rodících objevila přednosti přirozeného porodu a rozhodla se, že se postaví proti silnému proudu odpůrců a udělá to pro svoje dítě i pro sebe. Takové rozhodnutí stojí hodně odvahy a síly. Bez podpory partnera je téměř nemožné. Kdyby ženy, které rodí doma, měly možnost rodit v zařízení, které je podobné domácímu prostředí, chybí tam stres a je tam známý personál, někdo blízký, koho už znají, jistě by zvolily cestu menšího odporu a blízkosti lékaře. Kdo nikdy neslyšel o výhodách přirozeného porodu, nepochopí ženy, co jsou ochotny rodit doma…
Jeden z největších omylů naší civilizace je domnění, že „těhotenství a porod je patologická záležitost“. Říkat, že rodit doma je riziko, protože i zdravé ženě s normálním průběhem těhotenství se může přihodit komplikace, je stejné jako tvrdit, že je riskantní chodit na louku, protože bychom mohly dostat astmatický záchvat. Pravděpodobnost, že zdravá žena nebo její dítě zemře kvůli domácímu porodu je nižší, než že po cestě do porodnice bude mít autonehodu.
Výhody přirozeného (domácího) porodu:
nikdo nás nehoní, nestraší, nestresuje (otevírání porodních cest řídí svěrač podobný konečníkovému svěrači. Zkuste si dojít na velkou stranu před obecenstvem, které navíc bude odborně komentovat, zda-li to jde „normálně“ nebo je potřeba „tomu nějak pomoct)
pomáhá nám osoba, kterou známe, cítíme se s ní v bezpečí
dítě přijde po porodu do styku s domorodými bakteriemi (dítě se rodí sterilní a je pro něj výhodné přijít nejdříve do styku s bakteriemi, se kterými se pak bude potkávat běžně, ne s cizími nemocničními)
nedostáváme zbytečné léky (například epidurální anestezie působí i na dítě, je to jako když vám znecitliví nohy a pošlou na pochod Praha Prčice – dojdete to, ale jak… při podávání většího množství léků se děti rodí omámené, to jsou pak jejich první okamžiky na světě poněkud ochuzené…)
sdílíme první šťastné minuty novorozence spolu s celou rodinou, odpočíváme společně v intimním soukromí, žádné návštěvní hodinyVětšinu miminek stresují neustálé kontroly, vážení, rozbalování v okamžiku, kdy usne. I nástup kojení je těžší. Když se nad tím zamyslíme, tak se divíme, jak můžeme my lidé, mít problémy s kojením?? Není nic přirozenějšího než kojit své dítě – ano, mohou být výjímky, ale těch by mělo být málo! Kojit máme zpočátku 8-12x denně, v porodnici po nás chtějí miminko zvážit před a po každém kojení, tzn. 16-24x denně!!! Neděláme nic jiného, než miminko stresujeme nějakou váhou. Přitom stačí spolehnout se na mateřský instinkt – každá máma přece pozná, jestli je její miminko v pohodě! Není tedy přínosnější miminko vážit, až když je neklidné, tedy možná hladové, než tolikrát za den?
Sestry v porodnici nás učí kojit. Ale každá nám říká něco jiného a některé to mají jen jako rutinu, nepřistupují k ženě individuálně.
Domácí porody pochopitelně nejsou pro každého. Nejdůležitější je pocit bezpečí – bez něj žena není schopná porodit. Jsou ženy, které si nevěří, že by porodily samy a jsou ženy, které se bojí, že jim zdravotnický personál ublíží. Pro první skupinu jsou jednoznačně vhodné porody v porodnici, té druhé nemá nikdo právo bránit rodit doma.
Na závěr několik oficiálních údajů:
V českých porodnicích zemře ročně bezmála 400 novorozenců a více než 10 žen, malé množství z nich dokonce v důsledku prokázaného selhání zdravotníků.
Pochybení porodní asistentky u porodu doma nebylo u nás doposud prokázáno.
Ve vyspělých zemích je porod doma součástí celého zdravotnického systému, byť je využíván jen menšinou žen.
Studie o domácích porodech provedená britským nadačním fondem National Birthday Trust Fund se zabývala téměř šesti tisíci plánovanými domácími porody ve Velké Británii v letech 1994-5, jež porovnala s případy žen, které zamýšlely porod v nemocnici. Studie zjistila, že u žen ze skupiny, která měla v plánu domácí porod, bylo přibližně poloviční riziko instrumentálního vybavení dítěte nebo císařského řezu a nižší pravděpodobnost poporodního krvácení. U novorozenců ze skupiny plánovaného domácího porodu byla výrazně nižší pravděpodobnost nízkých skóre v testech podle Apgarové a tyto děti utrpěly méně porodních poranění.
Až do 17. století, kdy Francouzský král Ludvík XIV. nutil své milenky ležet při porodu na zádech, aby mohl být svědkem narozeni svých dětí, se rodilo přirozený způsobem.
Nedávným poznatkem je také „Leboyerova metoda“, pojmenovaná podle dr. Fredericka Leboyera (1918), který o porodu uvažoval z hlediska dítěte. Tvrdil, že dítě by mělo přijít na svět co nejpříjemnějším způsobem, nikoli aby se najednou octlo pod prudkým světlem mezi zvýšenými hlasy, někdo ho popadl hlavou dolů a dokonce popleskával.
Napsal/a: Jendulka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (48 vyjádření)
Porodila jsem šest dětí a vystřídala několik porodnic a setkala jsem se s různými přístupy lékařů.
Podle mne je porodnice stresující pro ty, kdož nesnášejí pobyt v nemocnici – já z něj mám trauma, ovšem v tomhle případě bych neměnila porodnici za porod doma. měla jsem různé porody a několik komplikací. Nic velkého, ale možná by to doma dopadlo špatně. Jednak je v porodnici vždy víc lidí, kteří si navzájem poradí- odborníci myslím, takže co nezvládne jeden, udělá druhý (u mne většinou jde o staré porodní asistentky, které přebíraly porod za lékaře, který nevěděl – obrácené dítě, velké dítě).
Ovšem – trochu bych to upravila. Společná hekárna je někdy dobrá věc, když tam jsou kamarádky, které se znají třeba z předporodního oddělení. Ovšem cizí ženy se mezi sebou necítí vždy dobře. Byla bych pro soukromí. Přítomnost partnera nebo člena rodiny bych vřele doporučovala od první chvíle. Vyházela bych takové sestry a některé doktory, kteří rodičkám nadávají, že sténají, stěžují si na bolest a tak. Každý z nás bolest prožívá jinak a je nutno zachovávat antistresové prostředí- stres jak známo především u porodu dělá hodně velké problémy. Co bych zavedla- možnost hudby- tichá nevtíravá uklidňující hudba nebo hudba na přání matky by nebyla na škodu. Uklidňuje to a trochu pomáhá při relaxaci a odpoutání se od neustálého pozorování se a tím většího prožívání bolesti. Zakázala bych takovéty „andílky“ – ty zavazovací košile, které jsou opravdu velmi „atraktivní“ oblečení a určitě se v tom „každý dobře cítí“. Připadala jsem si jak vyvrhel a pomalu se styděla před vlastním mužem.
Můj poslední porod byl za asistence mého druhého muže – taky máme jediného syna- toho pátého (druhá je dívka- jen jedna). Bylo to docela příjemné až na ty komplikace, kdy se spletl pan doktor u velkého ultrazvuku (je to 12let) a řekl, že dítě bude mít 50cm a 3až 3,25kg. Ovšem nějak to dítě zpolovičatil. Prcek měl bezmála 6kg a 56-58cm- nedal se změřit a do inkubátoru se jim nevešel.
Jednu perličku na závěr. Kdysi jsem se jmenovala za svobodna Ulrychová, rodila jsem pod svým jménem, vdávala jsem se 9 neděl po narození prvního syna. Lékař, který mě dostal na starost se jmenoval Ulrych. Tak jsme z toho měli legraci, že Ulrych porodil Ulrycha a shodou okolností jsem dala prvnímu synovi stejné jméno jako měl ten lékař. Podotýkám, že jsem ho nikdy předtím neviděla, nikdy jsem o něm neslyšela a jméno jsem vybírala se sestrou, připravené bylo jen pro děvče. Dnes, kdy zde bydlíme několik let, má dcera ukončila studia, začala pracovat a přehlásila si také lékaře (byla původně na internátě a tam měla své lékaře) a její gynekolog je shodou okolností právě ten, který jejího bratra rodil. Když přišla domů s tím, že má lékaře atd a řekla, kdo a co- smály jsme se obě takové náhodě. (tady v místě ordinuje lékařka, ona chodí na kliniku ve městě, protože tam pracuje)
Asi jsem se špatně vyjádřila. Ať už doma nebo v porodnici, usoudí-li porodník, že je třeba zasáhnout, k zásahu dojde. To, že se přesouvá žena do porodnice, je jasné. Neznamená to ale, že u domácích porodů k zásahům nedojde, znamená to jen, že k zásahu nedojde doma. Ale na místě plánování a zahájení porodu nezáleží. Doufám, že jsem to teď napsala srozumitelně. Věřím, že zbytečně a neuváženě do porodu nezasahuje nikdo ani v porodnici.
Virenko, pouze se zeptám : co se považuje za zásah do porodu? Je to i podání analgetik, které si rodící žeena přeje ? A přiznejme si bez zkurpulí, která z nás rodila bez přejících si analgetik. Pokud je toto zásah do porodu, dle tvých slov, měla by tedy žena rodit v porodnici.
Ještě bych se chtěla zeptat, co je výhodou domácího porodu….nějak jsem to nepochopila.
třeba chápu, že naše babičky nechtěli rodit v nemocnici, protože tamnější péče byla velmi nevyhovující a neznalá, naše maminky rodili uvázané na rodící „koze“ bez možnosti hnutí a dítě jim bylo ihned odebráno a nošeno pouze a to jen někde na kojení.
Ale už je to nějaký ten pátek a ty porodnice opravdu nevypadají jak z dávnověku a leckde se snaží vyjít max. vstříc a pokoje vypadají také pomalu jako “ doma“.
navíc je v současnosti vlivem životního prostředí a čím dál starších prvorodiček každé druhé těhotenství rizikové a jako takové je bráno až do porodu.neříkám, že při porodu jsou komplikace časté, ale jsou možné. A tak jak při porodu 100 rodiček v porodnici může nastat u 10 k problémům, které potřebují lék. pomoc, tak se toto může stát i při dom.porodu a tam ta sanitka nestojí u domu, aby rodičku převezla do porodnice- navíc se jich hodně porušilo, takže by rodička mohla strávit několik životně důležitých minut převozem.
No já nevím.
Daniello, zasahování či nezasahování do porodu úzce souvisí s místem, kde porod probíhá. Pokud jsi nerodila doma, chápu, že to nevíš. Doma nebo mimo zařízení se vší technikou nachystanou k operaci je pečující osoba velmi opatrná, protože jakýkoliv zásah do porodu může vyvolat následné komplikace. Mimo porodnici proto porod probíhá zcela bez zásahů (to je také podstatou přirozeného porodu) a pokud je zásah třeba, žena se přesouvá do porodnice.
Horempádem, ujišťuji, že jsem četla pozorně. Jsem porodník a nevím, jak se stanovují pravidelné a silné kontrakce, když je žena necítí? Jediná možnost je, že se věří záznamu na monitoru, který kreslí kolikrát pravidelné a silné kontrakce i několik týdnů až měsíců před porodem. Z textu nelze vyčíst všechno, ale vyplynulo mi z toho, že ve chvíli, kdy protrhli plodové obaly, nebylo v tísni ani dítě, ani vy jste neúnosně netrpěla (když to nebolelo). Jaký jiný důvod byl k zásahu, než situaci „popohnat“? Chápu, že komentář porodníka poněkud opačného názoru než většinového není mnohým příjemný, leč potíž je, že i opačné názory mají oporu ve vědeckých poznatcích a v praxi. Je nás méně a méně křičíme, protože toto není věcí porodníků, ale jijich zákaznic, rodících žen. Nakonec je nejdůležitější, aby po porodu byli zúčastnění živí a zdraví, a poněkud s odstupem by bylo moc hezké, kdybychom byli k opačným postojům než vlastním přece jen tolerantnější. Oběma stranám se často stává, že po čase svůj názor koriguje – pokud se v té oblasti vyvíjí. Dnešní ženy, pokud mají jedno dvě děti, nemají k vývoji dost zkušeností a podnětů a bylo by dobré si i toto uvědomit. Všem přeju pouze dobré porody, kdekoliv 🙂
Ještě jsem chtěla dodat, že zasahování či nezasahování do průběhu porodu apod. nesouvisí s místem, na němž porod probíhá. Doma by s rodičkou také byl jen člověk „asistentka nebo podobně“ a jednal by určitě také podle svého nejlepšího přesvědčení. A to by se mohlo nelíbit některým lidem, zrovna jako jednání zdravotníků v porodnici.
Vierenka, děkuji za komentář, ale chtělo by to lépe číst, já měla kontrakce, pravidelné a silné, ale že to nebolelo, to udivilo i lékaře, nicméně na základě vyšetření bylo učiněno to co bylo potřeba
Příliš silná slova na obou stranách svědčí o tom, že jde spíš o emoce než o fakta. Já bych pro sebe určitě volila porodnici, ale na druhou stranu si myslím, že každý se může rozhodnout jak chce. Nebo aspoň by měl tu možnost mít.
Kromě porodu je i doba těsně po něm, pokládám za příjemné a přínosné, když může žena po porodu aspoň 2-3 dny odpočívat a sžívat se s miminkem. Dřív si pomáhaly ženy navzájem, když jedna rodila, ostatní jí pomáhaly. Ne každý má možnost si to tak zařídit.
Horempádem, k tvému: „Zdůraznila bych jeden fakt, že naše rep. se řadí k zemím s nejnižší úmrtností novorozenců a díky domácím porodům tomu asi nebude.“
K tomu bych ráda doplnila, že se naše země též pyšní nejvyšší úmrtností mateřskou a domácími porody to rovněž nebude, proto pokládám tento typ statistických argumentů za poněkud nevypovídající o ničem. K tvému porodnímu zážitku, neumím si představit, jak by se ti doma mohlo stát, že by do porodu bez kontrakcí někdo zasahoval protržením plodových obalů (na které se často nabalují potíže, o kterých píšeš dál), tudíž je jisté, že doma by se neděl ani porod, ani následné komplikace po zásahu do porodního děje.
Pro lékařku-negynekologa Starb jen dodám, že porod je hlavně a především o strachu, a to o strachu rodící ženy i toho, kdo o ni pečuje. Stát se může spousta věcí i v nemocnici, i v jiném prostředí. Kdokoliv má pocit váhání či nejistoty, stává se velmi rizikovým pro porod a ROZHODNĚ BY MĚL rodit v nemocnici! Vyšší míra očekávatelných komplikací má v nemocnici nejvyšší šanci na rozumné zvládnutí. Mrzí mě, že i vy argumentujete pochybným žebříčkem hodnot (tedy tím, který není stejný jako váš). Protože vyjma kriminálních porodů chce každá žena rodit tak, aby byla v co největším bezpečí ona i dítě. Já se spíš divím, kolik lidí je tak bezmezně přesvědčeno, že zrovna jeho znalosti a názory jsou ty správné (ty jediné správné). Jako porodník zdaleka takovou jistotu nemám, kromě poznatku, že v porodnici se skutečně významně narušuje porodní děj a přirozený porodní děj v běžné porodnici většinou žádnou hodnotu nemá. Tím ale netvrdím, že nelze v porodnici celkem zdravě porodit, navíc velká část žen má těhotenství s určitým rizikem a počet takových žen stále stoupá, takže porodnice jsou nezbytné. Porod je ovšem sice velmi dynamický, ale přesto přirozený životní děj, za nějž má právo dospělá žena převzít zodpovědnost, stejně jako za své nenarozené dítě, a může se rozhodnout, komu bude důvěřovat. Ve všech okolních zemích existují srovnatelně bezpečné varianty, jen v Čechách máme možnost rodit buď v porodnici, nebo v jiné porodnici…
Asi si každý budeme obhajovat to svoje, mně zas připadá manipulativní neustálé vychvalování porodnic a doktorů a mluvení o domporodu jako o jediné hloupé alternativě.
Těší mě, že třetina Holanďanek jsou blbé krávy, které rodí doma. To musí mít v nemocnicích strašný bordel, když dobrovolně riskují všechny možné komplikace, které jim doma hrozí.
I mně se zdálo poněkud podivné srovnávat porod s vyměšováním. To bychom opravdu mohly beze strachu rodit doma.
Moje vlastní zkušenost je taková: Těhotenství i porod zcela bez problémů, až na ten závěr. Hodinu před narozením syna jsem se přemístila z útulného pokojíku na sál a jsem vděčná všem, kdo mi pomohli přivést dítě na svět a dobře provedli následný zákrok, pouhé vyjmutí neodloučené placenty. Doma bych to řešit nechtěla, v porodnici celkem běžná záležitost.
Ráda bych přispěla trošku jiným názorem. Myslím jiným, protože jsem lékařka, ne gynekolog ale do téhle témy vidím opravdu velice zblízka. A ne proto že mne čeká cochvíle také narození miminka. Tenhle článek je psaný velice manipulativně, i když chvílemi je citelná snaha o jakousi pochybnou nestranost. Každopádně – ano porod je přirozený a opravdu to má příroda zařízeno úžasně, také věřím, že prostředí, podmínky a lidi kolem hrají v danou chvíli obrovskou roli…ale…také vím, že každé opravdu nekomplikované a krásné těhotenství nekončí nekomplikovaným a skvělým porodem. A hlavně o tom to je. Jakési porodní domy by opravdu tohle tápání možná mohli dostat do únosné roviny…připouštím, ale o tom psát nechci. Ani jedna možnost asi ideál nesplňuje. Chcete se vrátit k přírodě? Prosim-poprosila bych pisatelku aby uvedla údaj úmrtnosti miminek i maminek u takového postupu…asi těžko. Odhadem by se údaj mohl pohybovat ve velmi vysokém procentu. Navíc uváděný ohromný údaj úmrtnosti v nemocnicích-taky bych se zeptala-jaké novorozence má pisatelka na mysli? Třeba ty kolem 500g, nebo ty hodně postižené? Úmrtnost maminek-jistě, jsou případy kde je i lékař bezmocný. Nebo tím chtělo být řečeno,že v domácím prostředí by k tomu nedošlo?? Podpora partnera je u porodu doma nezbytná, ano, ale co ve chvíli když to přestává být „sranda“? Jak se partner či bába zachová?? Co bude považovat za riziko a co ne? Má opravdu ten správný odhad, když v té chvíli je rodící žena i s dítětem prakticky vydaná na milost právě jemu a možná zkušené porodní bábě? Tady jde přeci o něco jiného-porodnici volí většina žen proto, protože si uvědomují, že když nedejbůh opravdu dojde ke komplikacím, jde spíše o vteřiny než o minuty a teprve tehdy je podstatné to, že lze rychle zasáhnout a jak, a v té chvíli je jedno jestli leží na růžovém nebo bílém polštáři a jestli hrajou Stinga nebo Beethovena…Směšné (nebo spíš opravdu drzé) srovnávání rizika s loukou mne opravdu zvedlo ze židle. Bylo by možná na místě popovídat si o tom s rodiči který o miminko přišli nebo málem přišli při porodu, nebo je děťátko postižené a to třeba i přes veškerou pomoc v nemocnici. Ti by vám o riziku nejspíš řekli své. Pro ženy, které věří, že jim se to stát nemůže, je každá rada drahá. Nesoudím. Z mého pohledu bych si pouze neodpustila, kdybych neudělala vše pro bezpečnost svého dítěte a sebe – a to porod doma pro mne rozhodně není i přes to, že mu rozumím opravdu dost dobře. Na závěr ještě pád poznámek. Míra stresu se rozhodně také odvíjí od situace a ne pouze od místnosti ve které se nacházíte. Navíc úžasné argumenty typu – porodní poloha, přítomnost manžela a podobně jsou už asi dost nepodstatné a respektovány i v nemocnicích – a pokud právě nevyhovují situaci, bohužel je řebříček hodnot již někde jinde. Navíc epidurální anestezie či jiné léky proti bolesti – je plně na přání ženy (s výjimkou SC), tak tu jsme plně mimo mísu. Pochybné studie o pochybení nebo nepochybení porodních bab je velmi odvážné – v nemocnici se často chyba odhalí ale doma ji odhalí kdo? Porodní asistentka se těžko udá sama, že? Navíc když půjde o neschopnost či nevědomost… No a článek uzavřít komentářem návštěvných hodin-nemám slov, vždy jsem si myslela že žena porodem soudnost neztrácí a je schopna si sama říct, jestli návštěvu přijme nebo ne! Navíc prý narušení návštěvou těsně po porodu?? O tom jsem opravdu ještě neslyšela.
No ale abych neprudila moc, na závěr již pouze odborná poznámka: dítě se přirozeným způsobem nemůže rodit sterilní, jelikož je vaginální kanál přirozeně osídlen mikroflorou!! A moc prosím pisatelku-nemohla by se rozepsat o záhadném „svěrači podobném konečníkovému“ který řídí otevírání porodních cest? Nepochybně půjde o převratný objev v medicíně který mi nedopatřením unikl…
K té statistice o úmrtnosti: patříme ke světové špičce v tom, jak málo úmrtí u porodu u nás máme. Doma se za mnoho let nenarodí tolik dětí, jako za rok v porodnicích. Takže tohle srovnání … Navíc to bývají často „rychlovky“, kdy se to nestihne do nemocnice, takže nedochází k dušení apod. Porod není nic patologického, ale v dřívějších dobách byl dosti častou příčinou úmrtí mladých žen.
Nemám nic proti osobnímu rozhodnutí kohokoliv, já bych ale doma rodit nechtěla. Zkušenost z porodnice mám výbornou.
No, já nevím. Nejsem proti porodům doma. Nekritizuji matky, které se tak rozhodnou a „ono se něco pokazí“.Ono se může něco pokazit i v porodnici. Já chci jen přidat vlastní zkušenost. Když jsem rodila první dcerku, přišlo mi, že toho po mně v porodnici chtějí naráz nějak moc. Zapisovat čůrání, kakání, čistit pupík, koupat v tolik a v tolik, na pokoji pořád někdo byl – „kojicí“ sestra, dětská sestra, ženská sestra, vizita pro mimi, vizita pro mne…. Ale, celkový dojem – byli milí a moc mi pomohli. Když jsem porodila druhou dcerku, spala celou dobu se mnou v posteli – objevilo se pár protestujících- vždyť to dítě zalehnete! – ale já jsem nedbala. Kojila jsem ji, kdy chtěla, na váhu jsem ji položila jen jednou denně, byla „utažená“ (Harvey Karp-odzkoušený), spaly jsme téměř nepřetržitě, krom kontrol a návštěv. Vždy jsem si poslechla, co říkají a pak si to udělala po svém. Mám krásnou, klidnou,hodnou holčičku, která nemá zapotřebí mnoho plakat, protože je stále se mnou – šátek, babyvak… Už když jsem nastupovala k porodu, dala jsem jasně najevo, že je to moje miminko a bude po mém…Některé lékařky to neskously, staří praktici ke mně ani nechodili akorát nakoukli – Ok? a já – Ok! Zbytečně neobtěžovali. Takže jsem se pořádně vyspala, v rámci možností najedla, hooooodně jsme se mazlily a domů jsme šly spokojené obě. Malá se narodila za 3,5 hodiny, celá modrá – žádné potíže, přesto byla první noc v inkubátoru -pro jistotu. Ráno v šest jsem to už nevydržela, byla jsem na ni hrozně natěšená, tak jsem si pro ni došla. Dali mi mundur – Kde je? – Tady.. Byla moc hodná.-Chci ji..- Hned? Cítíte se na to? My vám ji donesem..- Ne, já si ji vezmu hned. A bylo. Naše porodnice určitě není z nejluxusnějších a vím, že se najde hodně těch, které si stěžují, ale já zastávám názor, že si k vám dovolí jen to, co jim dovolíte.. V prvním porodopise – Matka hysterická (poporodní deprese). V druhém – Matka kolabuje. (Než jsem vyjela do porodnice, malá se „hrabala“ na svět 24 hodin.) Měla jsem chuť některé chytrolíny poslat do pr…, ale jiné sestřičky a jiní lékaři to tisíckrát vyvážili((-. Po tom všem – porod doma ne… A to mám milujícího muže a skvělé zázemí, prostě ne..
jj, ach jo
Je-li to lobbing za porody doma, tak souhlasím s povzdechem Paminy. Říkám také ach…jo…..a více se nevyjadřuji .
Výňatek z textu…..
„Říkat, že rodit doma je riziko, protože i zdravé ženě s normálním průběhem těhotenství se může přihodit komplikace, je stejné jako tvrdit, že je riskantní chodit na louku, protože bychom mohly dostat astmatický záchvat.“
………..
říkám ano, je to riskantní, stejně jako porod doma.
Více se nevyjadřuji, neb to nemá smysl.
Ach jo…
Horempádem, myslím, že zkušená PA u porodu doma by také byla schopna poznat komplikace a navrhnout převoz do nemocnice.
Mně se článek líbí, akorát mi pořád vadí, že jediná alternativa k porodu v nemocnici, o které se diskutuje, je porod doma. Chtěla bych diskutovat o porodních domech.
Jendulka, článek je zajímavý, ale ve větší míře jednostranný. Neber to jako kritiku, ale porody v porodnicích bych tak šmahem nehanila. Rozhodnutí je na každé z žen. Zdůraznila bych jeden fakt, že naše rep. se řadí k zemím s nejnižší úmrtností novorozenců a díky domácím porodům tomu asi nebude. Já sama jsem rodila a není to tak dlouho a asi kdybych chtěla rodit doma, tak bych si k tomu cestu našla. Věř mi, že prognoza mého gynekologa byla velmi příznivá. Těhotenství jsem měla bez komplikací, mimčo zdravé a měření porodních cest bylo na 1 s hvězdičkou. Přesto mi jako prvorodičce připadalo normální rodit v porodnici, už jen proto, že „člověk nikdy neví“. Nepatřila jsem k ženám, které by trpěly stresem nebo fobiemi z porodu. Brala jsem to normálně, snažila se získat co nejvíce informací, abych byla „připravena“ na to co mě čeká. Když jsem šla na jednu z denních kontrol před porodem, tak mě poslali po monitoru domů. Já jsem jen poprosila, zda by mě ještě někdo mohl vyšetřit, že mám jen takový zvláštní pocit (nic mě nebolelo). Doktor v ordinaci tehdy prohlásil, ať si jdu rovnou na lůžkovou část protože už jsem otevřená na 4 a je pravděpodobné, že budu ještě týž den rodit. Nebudu se moc rozepisovat, protože to by bylo na celý článek. Během slabých dvou hodin pobytu v porodnici mi nastoupily silné kontrakce, ale bezbolestné, protože mi neodcházela plodová voda. Vzhledem k tomu, že jsem byla plně otevřená, plodové vodě pomohli. Pak už to byl fofr. Kontrakce stále silnější, ale mimčo nic i přes laskavou pomoc porodních asistentek. Stav přišel zkontrolovat primář a při vyšetření zjistil, že mimčo má příliš velkou hlavičku, než aby prošlo a navíc monitor miminka vykazoval znepokojující údaje, bylo mi tedy navrženo CS. Já souhlasila, protože po dvou hodinách vysilujících pokusů to nikam nevedlo. Mimčo bylo za 5 minut na světě. Já dostala pouze spinální anestezii, takže jsem byla v pohodě a miminko také. Holčička vážila skoro 4 kila a abgar byl 10-10-10.
Shrnu-li to, pokud by mě tohle potkalo doma, dost dobře si nedokážu představit, jak by to dopadlo, no nejspíš převozem do nemocnice a to dost nepříjemným vzhledem k tomu jak to probíhalo. Tudíž děkuji lékařům za jejich pomoc. Sestřičky na poporodním byly úžasné, po dvou dnech jsem už kojila a o holčičku se starala. Nikdo mě nenutil ji neustále vážit. Vážili ji jen ráno při kontrole. Na návštěvu za mnou mohl kdo chtěl a kdy chtěl bez problémů. Kdykoli jsem něco potřebovala, vždy byla některá ze sestřiček k dispozici. Vyvodila bych z toho jediné, že s porodem doma bych minimálně vyčkala do doby, až jak proběhne porod první. Pokud jde vše bez problémů, tak předpoklad je, že podruhé to bude stejné. I když i tak je to sázka do loterie. Takže všem kdo se rozhodnou pro domácí porod přeji hlavně hodně „štěstí“, protože o ničem jiném to není a nebo alespoň aby nemocnici měly přinejmenším kousek od domu.
Zajímavý náror,ikdyž mám z celeho článku po přečtení divný pocit.
Rodila jsem 2x,první v roce 1984 a jako prvorodička si ještě dnes nedokážu představit,že bych rodila doma za asistence rodiny.Pravda dříve chodily k rodičkám zkušené porodní báby.
No měla jsem štěstí na porodnici.Všichni byli pozorní,žádné stresy,pohoda.Dítka jsme dostaly na pokoj pár hodin po porodu a četnost krmení byla na nás.První den po porodu došla sestra pozeptala se zda něco nepotřebujem vysvětlit,zaasistovala u prvního koupání a pak:matko starej se,budeš-ly mít problém jsem tu.Tím to zkončilo.Žádný pocit drába nad Vámi stojícím a očekávajícím každé Vaši chyby.Stručně řečeno,úplná domácí pohody.Návštěvy u nás v porodnici jsou omezené jen přes dopolední vizitu,večerní koupání dítek a před 20hod.
Osobně bych doma nerodila a záleží na přístupu personálu ve všech porodnicích.
Mobile Sliding Menu