Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
temperamentní neposlušné dítě
Prosím o radu,máme 20ti měsíčníh syna,který je strašně moc živý,temperamentní a vůbec neposlouchá.
Nechtěli bychom s manželem něco zanedbat nebo v Jakubovi vzbudit to aby se nás bál,tím že neposlouchá jsme zvolili občasné plácnutí plácačkou,která jediná na něj funguje,třeba mu jen řeknu,že ji donesu a okamžitě poslechne.Snažili jsem se o poslouchání tak nějak trošku hrou,ale je to marný boj,prosím vás o radu jak na nezvládnutelné dítko,umí se i pěkně vztekat,ale to docela máme pod kontrolou.děkuji moc za vaše rady
Markéta
🙂 Karamelko, slovní spojení „Dostaneš až, půjdeš ven až….atd“ je tzv „babiččino pravidlo“ :-)) Právě toto slovní spojení se má používat místo vyhrožování a uplácení “ Když půjdeš, tak…, Jestli to neuděláš, tak“ :-))
Hlavně – za čas začnou děti používat stejné slovní spojení :-)) Pak je důležité nepřistoupit za žádnou cenu na jejich hru a ujasnit jim, že já jsem rodič, ty jsi dítě :-)) Od těch čtyř let je lepší používat pak slovní spojení „teď se domluvíme co budeme dělat …….a to jsme si nedomluvili“ :-))
Ahoj Markéto, synovi je 16m. a mívá období, kterým říkám vztekací. To s ním pak nic nehne, konzultovala jsem to s kámoškama, co mají starší děti a shodly jsme se, že pomáhá nechat dítě vyvztekat… Nechám ho být a odejdu do jiné místnosti. Jenže venku to nejde. Taky se snažím upoutat pozornost něčím jiným, ale ne vždy to zabírá a upřímně, ne vždy to zvládnu já, někdy toho mám až až. Taky nechci být pořád negativistická, jak píše Karamela, přijde mi, že nepodstatné věci z mého pohledu nezakazuji (např. doma věci bere, co nechceme, nenecháme v jeho dosahu apod)
Jinak na vysvětlování mi přijde ještě malý, to zatím moc nechápe a nezabírá to.
Ale zase musím říct, že mnohdy hlavně venku mě mile překvapil, jak byl poslušný a dělal, co jsem chtěla, tam šlo o dost – bezpečnost.
Tak nevím, jestli jsem Ti pomohla, ale nejsi v tom sama:-)
Lenka
Taky souhlasím s tím, že naplácat na zadek je až úplně nejposlednější možnost.
Jeden tip pro uklízení hraček, který u nás funguje – říct mu, že hračky schováš a nebude je mít (udělala jsem to tak, když se mi malý hodinu vztekal (asi už potřetí), vzala jsem hračky, naházela za sedačku a řekla mu, že nejsou, malý začal řvát ještě víc, tak jsem mu jedno auto vytáhla a řekla, že má poslední možnost si hračky uklidit a malý vzal a auto uklidil, tak jsem mu dala všechny a uklidil je, pochválila jsem ho a řekla, že všechny šikulky si hračky uklízejí a že on je šikulka, dal mi pusinku a už mám klídek, když protestuje, stačí říct, jestli mám hračky schovat já).
U oblékání a přebalování pomáhá dát dítěti do ruky hračku a sem tam udělat nějaký ksichtík (u toho s malým „blbneme“, takže neřve).
Jinak si myslím, že u věcí, u kterých to jde je dobré dítě naučit jak věc používat než zakázat (u nás má malý dovoleno celkem hodně, ale naučila jsem ho jak s věcmi zacházet, zakázané má málo věcí, ale i zákazy jsou důležité, jen jich nesmí být víc než je dovoleného).
Zvládnout se dá i zdánlivě nezvládnutelné (urči si, co malý bude mít zakázané a to přísně dodržuj, dítě si zvykne a bude chápat, že si nesmí dělat co chce, ale na druhou stranu mu dávej činnosti, které ho budou bavit – u nás baví: vodovky, plastelína, pastelky, kreslení křídama venku, pomáhání – když něco dělám, snažím se malého zapojit, puzzle jsou taky super, když už je hodně protivný, pustím mu prezentaci zvířátek ze Zoo na počítači, to mi vždycky říká, co tam je a já třeba umývám nádobí, jinak určitě víš, co tvého malého baví.
Když třeba půjdete venku a bude ti utíkat na jinou stranu a bude se vztekat, když mu řekneš, že má jít tam kde jdeš ty, zabírá dítě vzít na ruce a až se vyvzteká pustit ho a ukázat směr.
Bát se tě nebude, když ho budeš trestat málo a oprávněně, důležité je mít nějaký režim a důslednost (alespoň v těch zásadních věcech).
Doufám, že jsem aspoň trochu pomohla.
Myslím,že jste zvolili správnou cestu-naplácat a pak už jen hrozit a tím se tělesnému trestu dále vyhýbat-to je rozumné:-) Taky máme doma třeštidlo a dělám to úplně stejně než dojde k opravdovému plácnutí,tak zvýším hlas,pohrozím a pak teprve plácnu-jedná se o to aby přišel na zavolání,aby udělal určitou činnost-sebral sušenky ,které rozházel po celém pokoji,přestal ječet,neštípal,nekousal. Pokud jde o jeho vztekání,tak tím moc netrpíme,ale když třeba chce něco co mu dát nechci-tak odvedu pozornost-neřeknu NE nedám Ti to,ale jsem pozitivní a řeknu Dám Ti tohle/něco jiného/-pokud je to sladkost-Dám ,ale až po…,pokud je to nůž např. jsem neoblomná NE nedám-snažím se NE používat jen v případě opravdu důležitém-jinak bych celý den byla jen negativní a potom chudák dítě:-))))
Při činnostech jako oblékání,přebalování.. ho nebiju-nemá to žádný efekt-temperamentní dítě se při tomto nudí.
Doporučuji vkládací hračky,velké puzzlíky-je krásne vidět jak chvilku sedí a s velkým nasazením vkládá…
Někdy také stačí zakřičet když zlobí a už je u mě a objímá mě a maminko jád,jád-no co s ním-i když mě pak štípne do ruky tak bych ho nevyměnila:-)))) K