Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tohle mi dnes přišlo mailem
Gratuluji!
Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety… Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít… Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili… Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat… Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box – vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu – jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost – naučili jsme se chovat a poradit si… Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!
I Ty jsi jedno z nich :o).
Už jsem toto četla a musím konstatovat že je to pravda. Ještě podotknu že když se toto napsalo na jiné diskuzi a pár maminek napsalo že s tím souhlasí, hned se do nás pustili jiné. No děs!
Kathy, antiperle taky ještě jsou 🙂
Ten prášek se jmenoval myslím Mixar.
vitacit jeste nekde prodavaji.. to byla dobrota mnam… a jeste sumak, nebo perly (nebo jak se to jmenovalo, ty malicke mentolove kulicky)
Karamelko, hezky jsi to napsala, naprosto souhlasím. Ale s 15letým “dítětem“ se to realizuje trochu hůř než s batoletem :-))
Holky, a pamatujete na Vitacit nebo takový ten mléčný vanilkový prášek, teď si nemůžu vzpomenout na jeho jméno?
Souhlasím,souhlasím,souhlasím-někdy jsem až nepříjemná na paní v parku když bědovala nad tím,že dám svému 18 měsíčníku synovi čokoládu-šmarjáááááá cukr-měla jsem pocit že ho zabíjím-docela mi vadí přístup takových lidí.Ale dřevěný záchod se srdíčkem bych teda taky nechtěla:-)))
Tak já se taky řadím mezi tyhle šťastné děti,které tohle nezdravé dětství prožily a samozřejmě bez újmy na zdraví.No nebylo to bezva ? Když jsem to četla,měla jsem husí kůži,protože jsem se úplně viděla)))A ten šťovík!!!Jeho chuť cítím ještě teť.Super článek,kéž by se ta doba vrátila…Naše počítačové děti tohle nikdy nezažijou a to je velká škoda.
Že bych se o sebe začala bát :-)))? Ten prokletý rok mého narození:1980 :-DDD. Určitě jsou věci s kterými se to dnes přehání, ale pokroku jsem vděčná : za jednorázové plenky, za automatickou pračku, za splachovací záchod (tedy ten už jsem zažila co by mimino, ale babička měla suché WC s pavoukama, brrr), za internet (protože mám vás),…A naše děti zas budou vzpomínat na jiné “starožitnosti“.
Jen tak mimochodem, co to je???
1. eller X-box
2. chatrooms
jj,pokrok nezastavíš…ale dokud to jde ovlivnit tak se musíme snažit my, rodiče a ukázat dětem jaké různé druhy zábavy a trávení volného času jsou.
My chodíme každý den ven,balon,kolo,hračky na písek.chodíme trhat kytky do vázy,chodíme sbírat šišky a kamínky…jezdíme do lesa,plavat,bruslit… ale krom té ,,obyčejné“ zábavy jako je i chytání mravenců:-) jezdíme do krásné zoo,dinoparku…atd…a tohle za mého dětství nebylo…
pc dětem zakazovat nelze…v každé práci dnes pracuje člověk s počítačem…každý telefonuje mobilem..tak se není co divit když na průlezkách sedí hlouček 6ti letých dětí a debatuje o typu zvonění pro mobil:-))))) mě to přijde úsměvné…a honem doháním vzdělání,abych pak nebyla za b…:-))))))))))))) no musím být přeci moderní maminka. K
To je ale bezvadný půříspěvek!!!
Ano ano ano, souhlasím, měli jsme krásné dětsatví a mládí!
Opravdu. Když to čtu, cítím se bohatá a šťastná.
kde se hrabe PC na skutečné zážitky!
Chudáci naše děti, venku je jich pomálu!
Moc se mi to líbí a je to svatá pravda 🙂 Taky se mi zdá, že dnes si děti neužijí tolik legrace jako my, a co se týká pití kofoly nebo “žluté či oranžové“ limonády z jedné láhve celá banda – to jsem taky zamáčkla slzu 🙂 Ale na druhou stranu, na děti asi nečíhalo tolik nebezpečí jako dnes, nejezdilo tolik aut a těch úchylů taky tolik nebylo… A když sleduji kluky, jak se zapáleně baví s kamarádem o nejnovější hře, tak vidím, že mají zase to “své“ dětství, na které budou v našem věku nostalgicky vzpomínat a podivovat se nad tím, cože to jejich děti mají za nudný život… Asi je to zákonitost rozdílu generací.