Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dítě v nemocici
Milé maminky, k založení toto diskuze mě inspirovala taková menší diskuze, která se rozběhla v poradně, ohledně pobytu dítěte v nemocnici, přístupu personálu k rodičům a dítěti samotnému, respektování práv dítěte apod.
Jako maminku mě samozřejmě zajímá, jaký je personál dětských nemocnic v ČR, ale zajímá mě to i na jako člověka, který se svou prací zabývá kvalitou v nemocnici ( i když ne zrovna na dětském oddělení), ale domnívám se, že případy typu, že matka nesmí s dvouletým dítětem zůstat v nemocnici apod. se týkají jakéhokoliv oboru a každé maminky.
Já osobně jsem tedy byla doslova rozhozená z toho, že stále dochází k nerespektování těchto práv dítěte a chování personálu k rodičům je úděsné.
Zároveň si ale myslím, že se rodiče musí nějak ozvat, alespoň vyplněním dotazníků v dané nemocnici oledně jejich spokojenosti, nebo třeba změnit nemocnici.
Takže, jaké máte Vy osobní zkušenosti s pobytem dítěte v nemocnici? Byli jste spokojené nebo naopak? A jak jste situaci řešili.Ivča
Maminky byl jste někdo na vytržení nosní mandle v Klatovech?pokud ano prosím písněte mi na m.valcikova@centrum.cz jdeme 3/5 tak bych chtěla vědět pár věcí díky moc Martina
Ahoj, mám negativní zkušenost.Ležela jsem s Filípkem V 6m a podruhé v 8m na detskym v Havlickove Brode.Pristup personalu hruza.Krom toho že považují za normalni ubytovani s ditetem je asi jediná pozitivni věc.Poprvé měl ve stolici rota viry-sestra ho měla vážit každé ráno a říká:v dnešni době aby se člověk bál se s miminkem pomazlit aby ještě něco nechytl!!!…Na prijmu jsme se ohlasili a hned nas sjeli,ze ted na nas nema nikdo cas a tak jsem v ruce s 6 mesicnim miminkem setpovala hodinu a pul na chodbe..Doktor daval zjevne najevu ze ho obtezujem maliho mi doslova sestra vyrvala z ruky odesla pryc.Do nemocnice nas poslala nase detska doktorka a tudiz jsem nemela zadne veci na pobyt.Byla jsem ujistena ze si muzu pro veci dojit,ze daj malimu najist a postaraj se.Byla jsem pesky.Dorazila jsem v sedm vecer.Malej brecel upne modrej a spocenej a hlavne hladovej!!!…zatim co sestry pili kaficko a koukali se na nej pres sklo.Pry je jen steklej konstatovala jedna ze sester.Malej doslova zhltnul dva jogurty a vypil dva hrnecky caje.Jidlo mi pro maliho nosila mamka,protoze konzervicka mrkve od Hami a presnidavka na cely den nam nestacila.Kdyz jsme odchazeli rekli nam at zaplatime 800 kc -bylo to pred rokem a napsali to jako sponzorsky dar.Lezeli jsme tam tyden.Bylo toho vice….Kamaradka ma s Brodskou nemocnici podobne zkusenosti.
Ahoj Ivčo,
k Tvému dotazu na nemocnice.Synovy(3roky a 3měsíce) doporučil lékař ve FN Plzeň odstrnění nosní mandle.Při objednání na zákrok jsem se dozvěděla,že když jsou synovy už 3roky mohu s ním být přes den tak do 20:00hod.Potom mohu jít spát na ubytovnu nebo jet domů 25 km.Zkusila jsem zavolat do nemocnice v Klatovech a na dotaz zda mohu ležet s tříletým synem na ORL mi sestřička odpověděla „ale to je samozřejmé“.Musím konstatovat „to je ale rozdíl že“.Rozhodování bylo snadné, na zákrok jdeme do nemocnice v Klatovech.
Ahoj mi s pobytem v nemocnici docela dost zkušeností do roku jsme tam strávili šest tydnů.Poprvé nas přijali ve třech měsících ze zápalem plic dostávali jsme kapačky kyslík atd.Pro mě to byla hrozna zkouška nemocné dítě celé dny narukách.Primář na vizitě jim vynadal jestli nepatří dítě v takovém stevu na jipku pak se dohodli,že ne připadala jsem si jak pokusnyí králíci po čtrnácti dnech uznali,že by jsme mohli domů at ještě něco nechytnem ,ale to byl začátek našeho pobytu za deset dní pro ppropuštění jsme ráno vezli malou na pohotovost vzali mi ji z náručí a odnesli okamžitě na jipku a ani mi ji ,už neukázali at si zavolám a příště přijedu dřív.Na náštěvi jsem chodila ,ale většinou mě poslali pryč,že moje přítomnost její stav zhorší po tydnu jsme byli na tom hůř než když jsme ji přivezli dostali jsme oboustrany zápal plic pak se tedy skoro po čtrnásti dnech rozhodlo pro bronschopii plic a ta nás zachránila mohli jsme si zas naši malou pochovat a zůstat u ní byli jsme převezeni na pooperační odělaní kde byl ůplně jiny přístup k maminkám než na kojeneckém oddělení super personál příjemná komunikace což se nedá říct op řístupu na jipce ani na kojeneckém tam měl člověk strach která sestra bude mít službu.Horší to bylo,až jsme byli v nemocnici a už chodili udržet dítě v jednom pokoji nasmít jít s ním do herny bylo hodně náročné.Marcela
Ivčo, chápu Tě. Když jsem po Vš nastoupila do lékárny, tak jsem se do práce vrhla s nadšením, ale postupně jsem začala poznávat, že ne všechny kolegyně mají svou práci rádi, že mnohdy kazí práci těch, kteří se snaží.
Dost jsem si to brala. Teď když mám rodinu, vím, že se na to musím povznést, jinak bych se z toho zbláznila.
Nejhorší je, když moje kolegyně něco pacientovi slíbí, on druhý den přijde a ona na to zapomněla a já pak musím vysvětlovat, proč „to“ není. Nebo když dělá někdo svojí práci s opakovanýma chybama či práci, která není náročná dělá dlouho, aby to vypadalo, že něco dělá…. Taky netvrdím, že nedělám chyby…
Máš pravdu, že by se maminky měly ozvat, pokud se na pohotovosti budou k nim a jejím dětem chovat nepříjemně. Tak se maminky nebojme, jde přece o naše děti….
Mám také špatnou zkušenost z pohotovosti. Dcera měla horečku, nešlo nám to dolu, jeli jsme na pohotovost.
Tam v čekárně čekali půl hodiny. Pak jí sestra naměřila 40°C teplotu a vzala si ji, že jí udělá zábal. Hned jsem se rvala s ní do ordinace, naštěstí mě pustila. Maličká tam ležela v zábalu, plakala a sestra stále opakovala, ať jí nějak uklidním, že jí takto teplota neklesne. To jsem neměla ani sílu komentovat! Lékař stále nikde. Sestra bez porady s lékařem dala malé Ibalgin i když jsem jí říkala, že dostala Ibalgin sirup před tím, než jsme jeli na pohotovost, tj. tak před hodinkou. No, teplota jí klesla na 38,5°C, takže jsem byla sestrou poučena, že takto mám postupovat i doma a nemusím na pohotovost. Pak dorazil lékař, malou prohlédl, to ano. A na závěr řekl, že to snad mohlo počkat na obvod do rána a ne jezdit na pohotovost ve čtyři hodiny ráno. Už jsem to psychicky nevydržela, bohužel jsem nenašla sílu oponovat. jen jsem řekla, že i příště přijedu a je mi jedno kolik je hodin, že jsme se marně snažila teplotu srážet a nebudu čekat na febrilní křeče. Jako malá jsem je sama prodělala a děkuji! V té době bylo malé asi 1,5roku. Takže to byla bohužel dost nepříjemná zkušenost.
O dětské pohotovsti by se daly psát legendy. To je úroveň asi nejhorší a jak vidím tak všude. My jsme jednou čekali asi 3/4 hod. než se paní primářka,která tu pohotovost měla,uráčila přijít.Zřejmě jsme ji vyrušili,tak byla „velice příjemná“. Koukla malýmu do krku,div mu nevyrvala mandle,ten se začal chudák úplně dávit.Pak řekla,přesně cituji „to je angína.Mám tady nějakej načatej penicilín,tak mu ho dejte.Zabere zabere, nezabere nezabere.“ Tak to bylo ošetření.To by mi v lékárně poradili líp.To jsem nemusela čekat na paní primářku.Skončilo to tím,že jsem nakonec vynadala já jí,řekla jsem jí své představy o přístupu lékařů k pacientům a o tom, že když se stávkuje o zvýšení platů, to je aktivní. Ale za ten svůj přístup k práci si nezaslouží ani to co má.Ona teda neřekla už ani slovo a začala se chovat mnohem lépe.
Víš Mirkali, mě to prostě štve, a nejen u sester. Vadí, když prostě někdo dělá nějakou práci ( jakoukoliv) a je u toho protivný, nedělá věci tak jak by měl atd. Já netvrdím, že jsem 100%, člověk chyby dělá a učí se z nich. A když nevím, tak nevím.Ale přiznám.
A fakt mě štve, když teřba tady píšou mamainky, že jim bylo zakázáno zůstat s dítětem malinkým v nemocnici. To odporuje nejen psaným směrnicím, ale i lidské morálce.Já nevím, jsem asi natvrdlá,ale tohle nepochopím.
A chování některých sester ( myslím, že většina se chová správně)mě fakt vytáčí.Když jsem ještě sestru dělala, tak jsem to své kolegyni na sesterně prostě řekla, co si myslím o jejím chování atd. Sice na mě byla samozřejmě naštvaná, ale faktem je, že se její jednání po několika takových upozorněních zlepšilo. Proto říkám, musí si člověk nějak stěžovat, dát to vědět, jinak to bude začarovaný kruh a k ničemu ve smyslu zlepšení to nepovede.
Mirkali, tos mi připomněla… Ale je to už 11 let – karvinská pohotovost ORL. Přijeli jsme tam se řvoucím ročním dítětem se zánětem středouší. Po půlhodině přišla doktorka (až skončily zprávy, slyšeli jsme znělku 🙁 a otráveně se zeptala: „Tak proč jste tady?“ Vylíčili jsme jí problém našeho broučka a bylo nám sděleno něco ve smyslu – no bóže, to je toho, jukla mu do ucha, „má to jen nasáklé, no ale když myslíte, já mu to píchnu…“ Píchla, přičemž do zpávy neopoměla napsat, že to udělala na přání rodičů… pak jsme se stejně na ušním dozvěděli, že z každého prosáklého ouška se ten zánět stejně vyklube, takže jiná možnost nebyla. Byla jsem tehdy docela vzteklá.
Příspěvek Nessy mě přivedl na naší zkušenost v Motolské nemocnici. Když byl malé rok, byly jsme na preventivním vyšetření na očním. Čekaly jsem tam 4 hodiny na vyšetření. Zarazila mě, ale reakce sestřičky, když tam přišla maminka s 6.měsíčním miminkem, že mu něco vytéká z očička a sestra je odmítla vzít, že ať přijde buď ráno druhý den nebo se musí objednat. To mě tak rozčílilo, že jsem se k tomu ozvala. Paní tam chudák stála a čekala, jestli se nad ní nesmilují. Pak se stal zázrak, tato protivná sestra odešla a přišla tam jiná a hned paní vzala bez řečí do ordinace.
Druhá zkušenost byla při záchvatu akutní laryngitidy naší Evičky.Přijely jsme tam po půlnoci.Paní doktorka byla moc milá, Evička brečela (byly jí dva roky), ale to se dá u dítěte, kterému něco je snad pochopit.
Paní doktorka na pohotovosti se chtěla poradit s lékařem z ORL,aby vyloučil epiglotitidu. Musela ho do telefonu přemlouvat, aby přišel. Přišel asi 40 letý s naušnicí v uchu a z jeho výrazu bylo patrné ,že nerad.Nejdřív se otočil na dceru se slovy :“Neřvi, co řveš „. A pak mi povídá:Nemohla byste uklidnit svoje dítě, aby neřvalo, bude jí jen hůř“.
A to už mě naštval, tak jsem mu řekla, že ať si uvědomí, že je to dítě, které místo ,aby v 1 hodinu v noci spalo je v nemocnici a ať se chová jako člověk.
Epiglotitidu vyloučil a na odchodu sestře říká: „Asi jsem přestřelil, co ?“…..
Jinak pak na oddělení byly moc hodné doktorky i sestřičky. Já bych taky nemohla nechat dítě samotné v nemocnici. Začátkem roku jsem měla virózu a bohužel Evička ulehla se mnou.Evička dostala antibiotika a já se modlila, aby jí ten kašel zase nesklouznul na laryngitidu, aby jsme nemuseli do nemocnice. Díky Bohu to dobře dopadlo.
Ivčo, když čtu Tvoje příspěvky a jak se jako zdravotní sestřička rozhorluješ nad tím ,jak se některé Tvé kolegyně chovají k pacientům, tak mi připomínáš mě, když jako lékárník přijdu do lékárny, kterou mám nejblíž baráku a vidím, jak nejsou některé laborantky i magistry schopné poradit, jak svou práci dělají napůl. Ale to je asi všude.Někdo dělá svou práci s láskou a někdo ne…