Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdo u vás plánuje rodinné výdaje?
Zajímá mě, jak je to u vás s rodinným rozpočtem. Jakým způsobem probíhá přerozdělování peněz na bydlení, stravu, oblečení, výdaje na školku, školní potřeby, kroužky, ale i dovolené, nové sedací soupravy, kadeřníka, koupi nového auta nebo opravu okapu. Hospodaří si každý z vás (partnerů) se svým příjmem? Jak vycházíte s mateřskou, rodičovským příspěvkem, podporou v nezaměstnanosti,…? Dostáváte od partnera přesně každý měsíc stejnou částku na předem jasně stanovené výdaje? Nebo sesypete peníze dohromady a každý z vás má stejnou částku svého kapesného? Kdo je u vás doma „ministrem financí“?
Tak my máme od začátku, co spolu bydlíme (tedy i před svatbou) jeden účet – také můj :-), jak píše Ctiradka.
Vše platíme z účtu – úvěr na byt, SIPO (nájem atd), telefony, … Oba máme kartu, můžeme vybírat i platit.
Teˇčastěji vybíráme víc peněz najednou, abychom ušetřili za poplatky v bance.
Vyhovuje nám to, drobnější výdaje si paltíme každý bez ptaní, na dražší věci se radíme. A teď to dopadá tak, že já si řeknu, že to vlastně nepotřebuju (nové triko, boty) a šetřím…
Když jsme dostali peníze „bokem“ – Vánoce, narozky atd, měla jsem snahu je dát do obálky a koupit za ně něco určitého, ne jídlo. Ale nedaří se, manžel říká, že když něco potřebujem, je jedno, jestli to zaplatím z obálky nebo musím vybrat.
Teď jsem v bance zařídila, že můžem do mínusu… je to spíš pro klid, protože se nám stává, že jedeme nadoraz. A byl by průšvih, aby neodešly peníze na byt (úvěr).
Tak u nás je to jednoduché, peníze máme společné a firemní, s oběma hospodařím já, manželovi pravidelně doplňuji peněženku a vybírám účtenky, už víc jak 20 let si vedu domácí účetnictví a tak mám řádný přehled za co jsme peníze utratily. O větších investicích se spolu dohodnem bez problémů.u nás nějak odpadají osobní výdaje, neustále chodíme nakupovat spolu a tak neznáme pojem kapesné.
My máme jeden společný účet(můj :-)))), na ten chodí peníze od obou a odchází z něj všechny platby. Peníze máme společné, z těch platíme vše…. Já jsem hlavní ekonom doma, protože chodím na nákupy a obstarávám domácnost. Já mám kartu k účtu, manžel ale zná PIN a má podpisové právo k účtu. Všechno tedy platíme ze společného ůčtu, cokoliv kdo potřebuje, to se koupí. Drobnosti kupuju sama bez porady (tričko, plínky…), jenom manželovi oznamuju, co jsem koupila… On má přehled, kolik je na účtu peněz… Větší věci kupujeme po společné poradě a domluvě.
Každý měsíc si bereme každý kapesné, které máme na svoje osobní útraty. Jeden druhému nekecáme do toho, jak si s kapesným naloží. Manža zajde občas s kamarády na pivko, zajde si vsadit do Fortuny…je mi to jedno, je to jeho kapesné… Já kdysi zašla taky občas s kámoškou někam za zábavou… to už teď není (co jsem doma s malým) a tak se mi moje kapesné „hromadí“ a přemýšlím, na co si našetřím. Občas si z něho koupím něco na sebe a tím tak ulehčím společnému rozpočtu, občas koupím něco malému a udělám „si tak radost“….
Nemusím si říkat o peníze, nepřipadám si trapně, že jsem doma (vychovávám přece naěe dítě, ne???). Manžel má všechno, co potřebuje, nakupovat na velké nákupy jezdíme společně autem, tak co chce, to si přihodí do košíku.
Žijeme spolu už takto sedm let (vzali jsme se teprve před dvěmi měsíci..) a celou dobu nám to funguje bez problémů.. O peníze se nehádáme, žádný z nás nemá pocit, že by byl méněcenný, není to „moje a tvoje“, ale je to „naše“… Fungovalo to takhle i před svatbou, tou se nic nezměnilo…
Kdysi na začátku měl manža pocit, že by on měl mít peníze pod palcem, ale to jsem mu řekla, že potom bude chodit nakupovat jenom on, že by to bylo strašně jednoduché, abych musela k němu chodit pro peníze na rohlíky… Pochopil a nechal to zase ne mě…
Ze začátku našeho společného žití jsme měli každý svůj účet, kam každému chodila výplata. Já ze svého platila byt, protože byl můj a manžel tak nějak to ostatní. Pak když jsem nastoupila na MD, museli jsme i ten byt začít platit z manželova účtu, protože mateřská 2 500,- by to nepokryla. Pak jsme z finančních důvodů 1 účet zrušili (byl to ten můj, protože jsem tam neměla žádné trvaláky a tak to bylo jednodušší). Takže teď nám chodí všechny peníze na 1 účet, bereme ho jako náš, i když je psaný na muže. Všechny pravidelný platby se nám strhávají automaticky, buď přes SIPO, nebo trvalým příkazem. Vždy po výplatě vyberu určitý obnos, uložím do šuplíku a platíme z toho, co je zrovna potřeba (kosmetiku, kroužky dětí, oblečení, bazén atd.) Jídlo většinou platíme kartou. Když mi penízky dojdou, vyberu další. Nemusím se ptát, když potřebují děti tepláky, jestli je můžu koupit. Prostě je koupím.
U nás vůbec neexistuje moje-tvoje peníze a abych si musela o peníze říkat, to bych si připadala jak méněcenná. Prostě jsme rodina, tak máme všechno dohromady. Občas si přivydělávám prací na PC, to dostávám peníze hotově a taky nikdy neřeknu, že jsem si je vydělala, že jsou moje a utratím je za svoje zájmy, oblečení apod. To samé manža. On sice rodinu v podstatě živí, ale tím ministrem financí jsem já, protože já většinou nakupuju a manžel do krámu jen tak nepřijde.
O větších investicích se vždy radíme – dovolená, nový telefon a tak. Manžovi to takhle vyhovuje, nesnáší chodit po obchodech. Jinak co ušetříme, vrazíme do dovolený nebo opravy chalupy.
ajiku,jojo tohle taky znám …,,a opravdu to potřebujeme????“…. :-)))))))))))))))))
sranda-ale mosí to byt…manža je u nás ten šetřílek a já zase umím utrácet:-)) K
Jelikož mám nějaký výdělek bokem, tak s tím si hospodařím jen já (na vyšší výdaje – dovolená, auto, nábytek,…), ostatní příjmy (můj RP + manželova výplata) „sesypeme“ na hromádku a z nich hospodaříme, tedy vlastně s nimi hospodařím já. Máme obálkový systém (x Kč na jídlo, drogerii,…, x Kč na naftu, x Kč na pojistky, x Kč na fond oprav, plyn, ČEZ, důch. připojištění,… – prostě stálé platby z banky a x Kč šetřím na Vánoce, narozeniny a svátky i dovolenou). Nějaké kapesné si manžel nechává pro svou osobní útratu (svačiny, pivko, telefon, dárky pro mě :-),…). Když manželovi z nějakého důvodu (např. koupí nákup ze svého kapesného,…) peníze dojdou, máme vždy kam sáhnout, aby si nějakou tu kačku mohl vzít. Tento systém máme vyzkoušený 6 let a funguje bezvadně.
Co se týká společného účtu, máme jeden, ale ten „obhospodařuje“ můj muž – s tím, že mu někdy musím některé platby připomenout 🙂 Tenhle systém (viz nahoře) nám vyhovuje, taky neutrácím zbytečně, a manžel to ví. Sem tam se u nás hádka na téma peníze strhne taky, ale nijak dramatická, spíš se nemůžem shodnout, jestli „je tohle opravdu nezbytně nutné nebo ne“ 🙂 Jinak zbytek penízků máme taky na jednom místě, takže vždycky víme, kam jít…:) No a my spolu začali žít až po svatbě, takže rozdíl tu určitě je 🙂
U nás chodí všechny peníze na jeden účet a z něj se platí příkazem zase všechny platby stavebko,úvěr,pojištění,inkaso,penzijní….
ručení za auto a nedoplatky-přeplatky vyřizuje manža sám..stejně jako oběhá všechny úřady-s rodičákem teď byl,zdanění vyřizuje sám…to se mám:-)))
Mám k dispozici kartu a můžu vybírat…platit s ní ale nemůžu..není na dva lidi…nevadí mi to…vyberu si stejně většinou více a dám doma do šuplíčku…sem tam si i přehazujem drobné vzájemně,když potřebujem na parkovné nebo manža na autobus…bezproblémů.
Tričko si koupím bez ptaní,ale třeba nové boty konzultuju a totéž požaduji po manžovi…takže tak rozumně…
Takhle to funguje od doby co jsme spolu začli bydlet..takže už před svatbou. K
Tak já jsem doma s dětmi, beru rodičovský příspěvek, který mi chodí na můj účet. Z toho platím inkaso, stavebko, životku a klukům spoření. Co mi tam zbyde si většinou nechávám pro svoji potřebu, benzín do mojeho auta, dobití kreditu, kosmetiku jednou za čas, klukům na nějaké pěkné věci, dárky (moc tam toho ovšem nezbývá). Manžel je OSVČ, příjem má docela slušný, takže mi dá peníze na domácnost, případné složenky, které chodí poštou. Svůj účet má vyloženě na svoje podnikání, aby byl přehlednější pro ekonomku. Vždycky mu hlásím, kde co kolik stálo, aby měl přehled o výdajích na domácnost. Až mi peníze dojdou, není problém si říct o další (taky to dělám minimálně). Naštěstí občas (spíše dříve) chodil na nákupy, abych se netahala se dvěmi malými dětmi, takže má přehled o cenách a tak se nediví (většinou), kam ty peníze mizí … Zbytek svých financí si hodlá podržet on na svoje další investice do podnikání případně dalších svých záměrů. Pokud mám pocit, že se držím s dětmi až moc zkrátka jen za cenu toho, abych pro nás něco málo ušetřila, tak ho pěkně zpracuju, že přidá.
Naštěstí manža ví, že nerozhazuju, sobě si radši nekoupím nic, abych dopřála dětem … takže bývá občas jednorázově štědrý. Taky mě ale drží zkrátka. Těším se zase na svoji výplatu …
U nás mám na starosti rozpočet já – ale je to spíš za trest. Protože přístup k penězům máme oba a manžel nikdy neví kolik vybral, kolik stál nákup atd :-)) Když se staral o peníze on, tak nikdy nevěděl, kolik vlastně ještě máme na jídlo a jestli zaplatil hypo a poplatky :-)A pak se zjistilo, že nezplatil nic a na účtě už vlastně nic není… No, někteří lidé se prostě na počítání nehodí.
My máme rozpočet vlastně stále stejný – ten základ a pak tam jsou výdaje navíc – to se domluvíme předem co se koupí a co se ušetří. Nemáme kapesné, ale když potřebujeme, vezmeme si třeba oba dva něco na oblečení + děti. Pokud jde něco mimo domluvu, já volám a radím se, manžel jen občas (a já pak hudruju, že jsem zvědavá, co bude dělat, až nebude na jídlo – ale co, ona si Vlaďka nějak poradí) 🙂
Ale přiznám se, že to byl tuhý boj, než jsem manžela přesvědčila, že o peníze se budu starat já. Dva roky hádek to trvalo… Teď je manžel celkem rád – protože máme najednou dost ušetřeno :-))