Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jako malí kluci
Tak se chci s vámi podělit o to, jací jsou ti chlapi. Opravdu jako malí. Začnu od začátku.
Můj manžel má dva nejlepší kamarády už z dob studií na VŠ. Jako první se oženil Martin. Dlouho nemohli mít děti, prodělali několik umělých oplodnění a nakonec se jim to povedlo přirozenou cestou. V roce 2006 se jim narodil, sice předčasně, ale zdraví chlapeček Martínek(jak jinak než po tatínkovi). Druhý se ženil můj manžel a to samozřejmě se mnou. My jsme otěhotněli hned druhý měsíc od doby co jsme přestali trénovat a začali počínat. V roce 2007 se nám tedy narodil také chlapeček a to Péťa (také po tatínkovi). Tak už byla řada jen na třetím z kamarádů na Michalovi. Těm se podařilo po tom co to rok zkoušeli také otěhotnět a to loni. Jenomže už na ultrazvuku bylo vidět, že to není chlapec, ale holčička. Samozřejmě, že ti dva mu začali vyčítat, že všechno musí zkazit, žádný spolehnutí na něj není, vše musí mít prostě jinak. Michal s manželkou ale dokonce počali tak, že měli termín porodu přesně jako my, a to 4. února, akorát o 2 roky později. Tak jsem byla sama zvědavá, jak jim to vyjde. Manžel myslel, že když už to zkazil tou holkou, že by se mohli alespoň trefit do toho našeho datumu narození.
V lednu se ovšem dozvěděl, že Martin jde na začátku února na nějakou operaci, tudíž pokud se to nenarodí do konce ledna, tak nebudou moc jet spolu k Michalovi oslavovat. A to bylo asi na tom celým porodu to nejdůležitější. Každý den, když přišel domů z práce, tak říká:“ Ten Michal zase nic, oni to snad do toho konce ledna nestihnou. Jak my to pak oslavíme?“ Na to já ho vždy poučila, že pro dítě je dobře, aby bylo donošeno do konce termínu a ne kvůli nějakým strýcům, co se chtějí jen opíjet, přišlo na svět dřív. No nestihli to. Tak pak si manžel přál, aby to teda bylo alespoň toho 7.února, jako je náš Péťa. Ale taky špatně. 6.února v 6 hod. večer přišla zpráva, že už jsou v porodnici a manželka se prý tvářila, že bude rodit. Tak Petr hned odepisoval a domlouval se, jak to teda zapíjou a hlavně ať jí to tam nějak podrží do toho sedmého. V osm hodin přišla další sms, že to asi neudrží, že už je s manželkou na sále. A představte si, že ten náš táta začne psát kámošovi další velice dlouhou sms o tom, kdy to teda zapijou a že se má přesto všechno ještě pokusit to nějak zadržet a podobný inteligentní návrhy. Já si všimla, že odepisuje a tak jsem ho hned zarazila. Říkám mu:“ Počkej, to snad nemyslíš vážně. Ty jako odepisuješ Michalovi když je na sále? Uvědomuješ si, že jeho manželka rodí jeho první dítě a on jí tam má povzbuzovat a podporovat a ne si esemeskovat s kamarádem. Okamžitě ten telefon polož a psát si můžete zítra. Ať ti ani nenapadne mu to poslat.“ No koukal dost nechápavě(sám totiž u porodu nebyl a vůbec netuší o čem to je), snažil se i odporovat, že jako když rodí, tak to nevnímá. Tak jsem ho upozornila, že to určitě vnímá a to velice. Zas tak akční ten porod není, aby nevnímala okolí. No dovedete si představit, že rodíte a váš manžel vedle vás stojí a píše si sms s kamarády.
Nakonec se malá Kačenka narodila 6.února ve 22.15 hod. Tak Michal už asi bude pořád poslouchat, že kluka neumí a ještě se netrefí s termínem.
PS: S Martinovo manželkou jsme se schodly na tom, že Martin i Petr nechtěli původně vůbec kluka, ale oba chtěli holčičku, takže Michal je vlastně nakonec jedinej, komu se to povedlo:-))) Akorát, že Michal chtěl zase toho kluka – ale určitě jenom kvůli těm dvoum, aby se mu nevysmívali a taky aby měl toho malého Michala.
Super, smála jsem se!
Majulko, to je skvělý příspěvek!
Sice jsem se smála, ale musím říct, že by mě to teda pěkně našňuplo, kdybych byla tzv. “v nejlepším“ a můj manžel si písal na mobilu! To je fakt neuvěřitelný, jaký jsou to truhlíci (někdy :-)))
No to bude právě problém. Martin teď po operaci nějaký čas nemůže a protože Michal bydlí u Prahy a my v Budějcích, budou u nich muset přespat. Tak musí chvíli počkat. Pochybuju že novopečená maminka bude mít náladu se věnovat nějakým slavícím kámošům. Jsem sama docela zvědavá jak to udělají. Ale jsem si stoprocentně jistá, že to nějak vymyslí. To se teda nebojím. Tohle oni zařídit dokážou.
…a samozřejmě taky kamarádovi velká gratulace k mimískovi… 🙂 Ať je slečna zdravá (beztak mu tu holku oba závidí 🙂 )
Majulkooo :)))) No je to docela šílené, ale musela jsem se smát… to jsou prostě opravdu celí oni :))
Jako malí smradi 🙂 – bych to trochu poopravila.
Je jistě dobře, žes manželovi tu SMS zatrhla, jako rodičku by mě to tedy naštvalo velmi… na druhou stranu zase můj muž na sále vypnul mobil a mějte mě všichni rádi…
Můj manžel sice nějaké nejdůležitější kamarády nemá (spíš máme dost společných známých, přátel…), ale jsou jiné situace, ve kterých je trochu “mimo“ – to jsou prostě pánové tvorstva 🙂 Zase chápu, že některé naše myšlenkové pochody přivádí k šílenství je … 🙂
Tak kdy to teda nakonec oslaví? 😉
Za poslední větou měl být otazník, omluva 🙂
Majulko, to je krááásný příspěvek 🙂 Předně gratuluju dalšímu človíčkovi k úspěšnému přechodu na tento svět, v tomhle jsem se profesí opravdu strefila, protože takto dobrých zpráv nemám prostě žádný den dost 🙂
A v druhé řadě ti moc děkuju, že jsi manželovi zabránila psát SMS a vyložila mu proč. Vím dobře, že mužům ne vždy dochází, co žena zažívá a jakou podporu od nich touží dostat, ale SMSkující tatínek v konečných fázích porodu je jeden z mých nejhorších zážitků. Popravdě musím říct, že někdy maminka vůbec nevnímá, že se muž věnuje čemusi jinému, zato vnímá dobře, že není celou pozorností upřen k nim dvěma a současnému dění…
A už se dohodli, kdy to teda zapijou :-)))
Tak se chci s vámi podělit o to, jací jsou ti chlapi. Opravdu jako malí. Začnu od začátku.
Můj manžel má dva nejlepší kamarády už z dob studií na VŠ. Jako první se oženil Martin. Dlouho nemohli mít děti, prodělali několik umělých oplodnění a nakonec se jim to povedlo přirozenou cestou. V roce 2006 se jim narodil, sice předčasně, ale zdraví chlapeček Martínek(jak jinak než po tatínkovi). Druhý se ženil můj manžel a to samozřejmě se mnou. My jsme otěhotněli hned druhý měsíc od doby co jsme přestali trénovat a začali počínat. V roce 2007 se nám tedy narodil také chlapeček a to Péťa (také po tatínkovi). Tak už byla řada jen na třetím z kamarádů na Michalovi. Těm se podařilo po tom co to rok zkoušeli také otěhotnět a to loni. Jenomže už na ultrazvuku bylo vidět, že to není chlapec, ale holčička. Samozřejmě, že ti dva mu začali vyčítat, že všechno musí zkazit, žádný spolehnutí na něj není, vše musí mít prostě jinak. Michal s manželkou ale dokonce počali tak, že měli termín porodu přesně jako my, a to 4. února, akorát o 2 roky později. Tak jsem byla sama zvědavá, jak jim to vyjde. Manžel myslel, že když už to zkazil tou holkou, že by se mohli alespoň trefit do toho našeho datumu narození.
V lednu se ovšem dozvěděl, že Martin jde na začátku února na nějakou operaci, tudíž pokud se to nenarodí do konce ledna, tak nebudou moc jet spolu k Michalovi oslavovat. A to bylo asi na tom celým porodu to nejdůležitější. Každý den, když přišel domů z práce, tak říká:“ Ten Michal zase nic, oni to snad do toho konce ledna nestihnou. Jak my to pak oslavíme?“ Na to já ho vždy poučila, že pro dítě je dobře, aby bylo donošeno do konce termínu a ne kvůli nějakým strýcům, co se chtějí jen opíjet, přišlo na svět dřív. No nestihli to. Tak pak si manžel přál, aby to teda bylo alespoň toho 7.února, jako je náš Péťa. Ale taky špatně. 6.února v 6 hod. večer přišla zpráva, že už jsou v porodnici a manželka se prý tvářila, že bude rodit. Tak Petr hned odepisoval a domlouval se, jak to teda zapíjou a hlavně ať jí to tam nějak podrží do toho sedmého. V osm hodin přišla další sms, že to asi neudrží, že už je s manželkou na sále. A představte si, že ten náš táta začne psát kámošovi další velice dlouhou sms o tom, kdy to teda zapijou a že se má přesto všechno ještě pokusit to nějak zadržet a podobný inteligentní návrhy. Já si všimla, že odepisuje a tak jsem ho hned zarazila. Říkám mu:“ Počkej, to snad nemyslíš vážně. Ty jako odepisuješ Michalovi když je na sále? Uvědomuješ si, že jeho manželka rodí jeho první dítě a on jí tam má povzbuzovat a podporovat a ne si esemeskovat s kamarádem. Okamžitě ten telefon polož a psát si můžete zítra. Ať ti ani nenapadne mu to poslat.“ No koukal dost nechápavě(sám totiž u porodu nebyl a vůbec netuší o čem to je), snažil se i odporovat, že jako když rodí, tak to nevnímá. Tak jsem ho upozornila, že to určitě vnímá a to velice. Zas tak akční ten porod není, aby nevnímala okolí. No dovedete si představit, že rodíte a váš manžel vedle vás stojí a píše si sms s kamarády.
Nakonec se malá Kačenka narodila 6.února ve 22.15 hod. Tak Michal už asi bude pořád poslouchat, že kluka neumí a ještě se netrefí s termínem.
PS: S Martinovo manželkou jsme se schodly na tom, že Martin i Petr nechtěli původně vůbec kluka, ale oba chtěli holčičku, takže Michal je vlastně nakonec jedinej, komu se to povedlo:-))) Akorát, že Michal chtěl zase toho kluka – ale určitě jenom kvůli těm dvoum, aby se mu nevysmívali a taky aby měl toho malého Michala.