Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
(Ne)lehké začátky s kojením
Milé maminky, milí tatínci!
Pojďme společně zavzpomínat na začátky s kojením u Vás…
– kdo Vám s kojením nejvíce pomohl? (Sestřičky v nemocnici, laktační poradkyně, maminka, tchýně nebo někdo úplně jiný)
– měla jste problémy s laktací (jak jste je řešila?) nebo šlo všechno “samo“
– jak jste zvládala kojení při prvním dítku a pak při dalším (byl v tom rozdíl?)
– máte dvojčátka? Jak jste zvládla kojit dvojčátka? (nebo trojčátka, …)
Jak na celé období začátků s kojením vzpomínáte? Přeci jen, v této době maminky zažívají více změn, nejen to, že se pro dítko stávají “zdrojem obživy“.
!!!!!Tato diskuze je součástí projektu „Pojďte si povídat“. Zapojit se do ní můžete ale i mimo tento týden.
Budeme rádi, když k tomuto tématu napíšete alespoň 250 slov a svůj příspěvek pošlete do pátku (15. 4. 2011) jako článek – http://www.vasedeti.cz/poslat-novy-clanek/. Bude-li mít hlavu a patu, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Příští týden vybereme jednoho autora článku nebo účastníka této diskuze, který dostane malou odměnu (viz. článek http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/co-kde-a-jak-na-vd/pojdte-si-povidat-v-dubnu-2011).!!!!!
Výhra pro tento týden: leporelo Máme doma kukačku
JanaK: Musí to být úžasný pocit, setkat se dítkem, jehož mamince jsi pomohla kojit. Posílám díky za všechny maminky, které Ti zapomenuly poděkovat, cítím, že si ty díky zasloužíš.
Posílám link na můj příspěvek:
A vyzývám všechny odvážné, ať se svěří se svými začátky, ať zavzpomínají. Když tu pročítám Vaše příběhy je vidět, že některé věci se v životě různých lidí “opakují“… ale každý tu našel alespoň něco, na co vzpomíná rád a s láskou! Jsem za to moc ráda!
Peťka: Určitě zvládneš dát i své vzpomínky dohromady – určitě si je rády přečteme. A když to nestihneš do zítřka jako článek, tak i v diskuzi se Tvůj příspěvek neztratí. Už te´d se na něj těším!
Bokul, kloubou k dolů, tady ta diskuze opravdu “jede“.
Škoda, že zrovna bojuji s nedostatkem času a nestíhám tolik číst. Měla jsem v plánu poslat článek s kuriozitkama ohledně kojení, ale tak snad příště. 🙂
Bokul:
Myslím že tohle se nesleduje, upřímě, je tam tak málo lidí, že není kdo by to dělal, co zrušili Unicef, tak ani moc dotací není, takže co si v LALI neseženou sami, to nemaj.
Ono je to různé, třeba mne kontaktují lidi většinou na doporučení známých a jen minimum si mne najde v databázi. Zkus se v okolí zeptat, zda někdo nezná ty “vaše“, nejlepší je právě zkušenost jiných.
S tím děkováním, záleží jak moc je mamča zoufalá, někdo poděkuje “jen aby se neřeklo“ a od některých mám ještě měsíce po té informace a fotečky, jak prcek roste 🙂 a to je fakt moc povzbuzující.
Teď se mi nedávno stala docela pěkná příhoda. Vedu předškoláky v kroužku mladých hasičů a přihlásila se mi 4letá holčina, chvíli jsem koukala na ní a chvíli na maminku. Ta holčina byla úplně první, které jsem s kojením pomáhala 😀
JanaK: Děkuji moc, že jsi se tak pečlivě věnovala mému dotazu ohledně práce laktační poradkyně. Jen mne ještě napadá, dá se nějak srovnat (resp. sleduje to někdo), zdali jsou více využívány profesionálky nebo poradkyně maminky? Já bych se třeba “bála“ využít profesionálku poté, co jsem zažila profesionálky v akci v porodnici a na straně druhé, u nás ve městě jsou jen samé profesionálky… (dle seznamu na webu). A ještě mne napadá, dostane se Ti za Tvou práci i poděkování? Nebo ani moc ne – prostě to ta maminka vidí, že je to pro Tebe práce, tak není třeba děkovat nebo chválit?
Bokul,
všichni laktační poradci – ať zdravotníci či laici se dají najít na stránkách Laktační ligy (www.kojeni.cz), jsou tam na ně kontakty. Stačí jen vyhledat toho svého podle místa bydliště a kontaktovat jej (tedy většinou ji).
Poradenství samotné ani tak náročné není, ale když se v jeden den sejde víc maminek, tak to trochu zabrat dá :-). Osobně jsem zjistitila, že kromě odbornosti ohledně kojení je potřeba být hodně empatická a taky dost psycholog. Ono, když mamči podpoříte a zvýšíte jí sebevědomí, tak velká většina si začne věřit a problémy často velmi rychle zmizí.
Tak asi v tomhle vidím největší náročnost – občas jsem jaksi “vycuclá“.
První konzultace bývá telefonická, kdy se snažím rozpoznat, zda je potřeba osobní návštěva, nebo to vyřešíme přes telefon. Ta osobní návštěva poprvé může trvat i několik hodin, většinou se vyptávám na všechno možné, pak zkouknu jak maminka kojí, a až potom poopravím případné chybičky.
Návštěvy laktačních poradkyň jsou placené, protože žádná zdravotní pojišťovna s námi nechce uzavřít smlouvu. Pokud je ale dotyčná porodní asistentka, je možné návštěvu usutečnit v rámci poporodní pomoci, a tu snad pojišťovny proplácejí.
Určitě je vhodné hned při prvním kontaktu se na vše zeptat. Já radím si ještě před telefonátem alespoň trochu sesumírovat na papír, co vše se chci optat.
Nedá se říct, jak často se maminky na mě obrací, někdy je to 1-2 za měsíc, někdy i 2 týdně. Většinou stačí 2 návštěvy a pak případné maličkosti dolaďujeme přes telefon. Chtěla jsem chodit pomáhat i do blízké porodnice, ale nějak to neklaplo (pořád se tam střídá vedení, tak to nakonec vyšumělo).
Jo a k těm doporučovaným polohám – osobně často doporučuju právě tanečníka, kdy se s mimčem dá pohodlně manipulovat téměř bez námahy a zatím všechny mamči ji zvládli na jedničku. Sama u svých dětí jsem praktikovala tzv. Madonu a fotbalistu, protože Barča se teda fakt chytat nechtěla. Naopak Vedna se přisál v jakékoliv poloze 🙂
makinea: Díky z krásný příspěvek (doporučuji vydat i jako článek), který je plný zkušeností a dobrých postřehů. Je to tak moc pěkně napsané, že v podstatě nemám co dodat – snad jen, že bych Tě chtěla mít na pokoji, když jsem byla s malým v porodnici já 🙂
JanaK : Děkuji za vložení obrázků, kromě tanečníka jsou všechny krásně vidět a mohou být dobrou inspirací. Pokusím se zařídit u Petry ještě anketu o nejoblíbenější polohu 🙂 Chtěla bych se Tě zeptat, jako laktační poradkyně, jak často se na Tebe obrací maminky o radu či pomoc, kde na Tebe seženou kontakt a jak je celkově tato poradenská činnost náročná. Jsou konzultace pro maminky zdarma nebo placené? Omlouvám se v tomto směru za neznalost, ale rodila jsem 50 km od místa mého bydliště a přišlo mi zbytečné brát si kontakt na laktační poradkyně z takové dálky. A do naší nemocnice jsem zase neměla odvahu zajít, abych získala kontakt na někoho, kdo je blíž. Takže co jsem viděla v nemocnici bylo jediné a pak postupem času jsem koukala na nějaká instruktážní DVD 🙂 A když si vezmu, že syna už přes dva roky kojím, tak kdyby kurzy na laktační poradkyni nebyly v Praze, asi bych do toho šla 🙂
Jindrula: Děkuji za další zkušenost s kojením. Chtěla bych reagovat na to, jak některé kojené děti následně odmítají mléko… Sousedka odstavovala její dcerku někdy po roce kojení (nevím teď zcela přesně) a malá taky nechce žádné “náhradní“ mléko – ale vynahrazuje si to jinými mléčnými výrobky. Já jsem nikdy kojená nebyla a Sunar mi horko těžko odtrhávali od úst – ale nevím čím to bylo, já pak mléčné výrobky taky nechtěla (že by ten Sunar byl sladký a normální mléko tolik ne?)
Lien, jak jsi reagovala na onu polohu (mě to přišlo jak nejblbější tělocvik s mým Davídkem) – taky jsem z té polohy byla na nervy, kombinace bolesti, strachu, a vůbec… nepohody asi vůbec ničemu neprospělo. Proto jsem se už v porodnici ptala na polohu v leže a to jsem si tedy tehdá dovolila moc 😀 Vypadalo to, že kojit se dá jen v jedné jediné poloze, s kojícím polštářem a vůbec 🙂 Ale na straně druhé, člověk je už po několika měsících nad to povznešený… ovšem nevím, nevím, kdybych byla laktační poradkyní, zdali bych tuto polohu někomu vysloveně vnucovala, když jsem jí sama nezvládla. A těžko říct, kolik sestřiček rádkyň si doporučovanou polohu někdy ozkoušelo 🙂
JanaKut: Děkuji za Tvé zkušenosti, a přeji ať vydržíte kojit tak dlouho jak to bude oběma příjemné!
Pavlinkav: Díky za to, že sis našla čas napsat nám své zkušenosti i v situaci, kdy jsi zavalena příspěvky. Doufám, že Ti nebude vadit, když nápor článků bde ještě chvíli pokračovat. Díky! 🙂
Doufám, že jsem žádnou z Vašich reakcí neopomenula, jsem ráda, že si tu předáváte své zkušenosti a krásně vzpomínáte. Jsem šťastná, že všechny příběhy, ať začínají lehkým nebo nelehkým kojení, jsou plné především těch pozitivních vzpomínek!!!
Článek Jarmuschky jsem dnes znovu pozorně četla – http://www.vasedeti.cz/vyziva/kojeni/jak-se-koji-dvojcata/, přeci jen, už je to nějaký čas, co jsem ho četla naposledy. Jedna má Jarmuschka ode mne obdiv, že to zvládla a hlavně, že se k tomu nestavěla jako některé maminky dvojčátek, které automaticky ví, že kojit dvě děti prostě nejde. Já dvě děti nemám, nechci a nebudu nikoho soudit, je spousta žen, které mají jedno dítko a kojit ho nechtějí, takže proč by se kojení nemohly (za jakéhokoli důvodu) vzdát maminky dvojčátek. V každém případě, dávám najevo svůj obdiv a gratuluji k úžasným výsledkům…
Mošt : Díky za nádherný příspěvek, který mi vhání radostné slzy do očí. Moc gratuluji. Jste moc šikovná, že odsáváte a teď už i s úspěch přikládáte, vím co to je odsávat pravidelně (JÁ ODSÁVALA 8 TÝDNŮ DO 2,5 HODINY – V NOCI JSEM TEDY ODSÁVALA CCA PO 4 HODINÁCH). Pokud mohu, ráda bych doporučila tu Vaši kojící radost – ty nelehké začátky, ale věřím, že brzy bezprolémový průběh, sdílet formou článku.