Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Podléháte stereotypům?
Přišel mi na mail odkaz na zajímavý článek – jmenuje se „Jak muži reagují na blondýny“.
Píše se v něm, že pověry o nepříliš inteligentních ženách se světlými vlasy jsou ve společnosti silně zakořeněny. Když muži totiž potkají blondýnku, jejich mozek vypíná.
Podle francouzských psychologů je to automatická reakce, protože mužský mozek předpokládá, že se potkal s někým, kdo inteligencí příliš nevyniká. Naopak u žen s tmavší barvou vlasů pánové přepojují své závity na vyšší výkon.
Profesor sociální psychologie Thierry Meyer z Université Paris X – Nanterre s týmem svých kolegů provedl dva nezávislé pokusy. Během nich vystavoval muže setkáním s různými ženami a testoval poté jejich mentální schopnosti.
Dělali dokonce testy a prokázalo se, že dobrovolníci vystavení obrázkům blondýnek měli nejhorší výsledky ve vědomostních testech. Profesor Meyer je přesvědčen, že muži nebyli jednoduše rozrušeni světlými vlasy, ale že je ovlivnily společenské stereotypy, které s blondýnkami souvisí.
Jak je to u Vás? Taky máte předem svůj mnohdy těžko změnitelný názor?
Jen jsem ještě (v polovině prosince) chtěla připsat, že se opravdu nedá soudit dle prvního pohledu – viděla jsem v obchodě pána, který vypadal dost ošuntěle, skoro jako bezdomovec. A pak jsem se dívala, co dával na pokladní pás – čokoládové figurky, asi kupoval na Mikuláše pro vnoučátka…. tak mi bylo zase na chvíli teplo u srdíčka 🙂
Nad tímto tématem jsem docela dost přemýšlela. Je pravda, že mnohdy si člověk udělá nějaký názor a je těžké jej pak měnit – nedůvěřujeme, nechce se nám… jak píše Lenous, ty hlučné skupinky, punkery ap. taky vůbec nemusím, ale ono se většinou potvrdí, že prvotní dojem nebo zažitý názor je správný – prostě určití lidé už ze sebe vyzařují určitou – jak chcete – energii, auru… takže náš „šestý smysl“ zpravidla vycítí, že třeba tomu člověku je lépe se vyhnout. Ale co se týká zažitých názorů na určité věci, situace, ap., ze svého pohledu vidím, že se asi vyvíjím, protože s věkem, zkušenostmi ap. některé své názory přehodnocuji. Myslím, že je lépe spoustu věcí sledovat s jistým odstupem a nadhledem a rozhodnout se a udělat si názor až po čase. je třeba velice snadné někoho odsoudit za to, co udělal nebo neudělal, jenomže potom třeba zjistím okolnosti, které k tomu vedly a uvědomím si, že bych se asi nezachovala jinak… Je dobře, že názory se vyvíjí a nestagnují, a je asi důležité nahlížet situace a lidi jako celek, ne jen na základě něčeho, co udělali v mých očích třeba špatně… No, snad jsem se do toho moc nezamotala. Co se týká blondýnek, myslím, že je to tak půl napůl, jako u všech lidí. Vtípek si poslechnu, ale nemyslím si, že blondýny jsou paušálně hloupé, protože to tak není.
Záleží na okolnostech, někdy mám třeba výhrady k určitému druhu lidí. Někdy hodnotím podle vzhledu, pak si třeba názor upravím. Určitě znáte ten pocit, že se kolem vás objeví parta potetovaných punkerů nebo urousaných dredařů a nemáte z toho volno kolem žaludku. Vůbec nemusí mít špatné úmysly, ale já jsem ostražitá. Pak nemám ráda takovéty hlučné skupinky, které se baví pořváváním na ulici, kopáním do popelnic. Vyhýbám se jakýmkoli demonstracím, mám prostě strach, že se připletu k něčemu nebezpečnému. Třeba bych ani nestopovala, to bych radši tři hodiny čekala na spoj, než si stoupnout na silnici a stopovat. Mám o sebe i svoje blízké prostě strach.
S jídlem jsem to měla taky tak, bála jsem se ochutnávat neznámé potraviny, už jsem to překonala a někdy jsem překvapená docela příjemně.
S blondýnkami jsem si nikdy žádný názor nedělala, vtip si poslechnu, třeba se i zasměju, když je dobrý, ale znám spoustu chytrých blondýn, takže si myslím, že je to spíš postaveno na tom, že jsou pro muže atraktivní, což se s chytrostí nerado spojuje.
Já mám takové otevřené názory, když se setkám s něčím nebo někým novým, potřebuju si jakýsi prvotní názor vytvořit, ale není to názor konečný, postupně jak se s věcí nebo s člověkem setkávám tak názor přehodnocuji.
Ale speciálně u lidí je to otevřený názor nastálo, jelikož se lidi mění jak k lepšímu tak k horšímu. Stalo se mi kolikrát že jsem znala člověka o kterého bych kolo neopřela, ale naskytla se situace po které jsem to kompletně přehodnotila a buhužel jsem se setkala i s opakem.
Co se týká věcí je to o dost radikálnější stejně jako pohledy na určité problematiky atd, ale i tam nezavrhuju že časem názor posunu nebo změním
Luci, zajímavé 🙂
Já si dělám názor na cokoliv až sama a po trošku bližším poznání.Můj manžel si udělá obrázek o (třeba) člověku při prvním setkání a už z něho neustoupí. Ikdyž je docela mimo, tak se ten dotyčný může postavit třeba na ucho, ale s jeho názorem na něj prostě nic nenadělá. Já tohle nemám moc ráda, protože ne vždy má člověk dobrý den.
Je fakt, že teda v jídle někdy mé názory ovlivňuje vzhled pokrmu a mám nedůvěru k některým potravinám :-)) a jen málokdy se nechám přemluvit k nějakým experimentům (hlavně teda s cizokrajným jídlem)…. :-))